Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

II. Soustavné páchání trestních činů ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. předpokladá časovou kontinuitu vyznačující se relativně krátkými intervaly mezi spácháním jednotlivých trestných činů. Při posuzování těchto intervalů nelze brát v úvahu tá období, v nichž byl páchatel ve výkonu trestu odnětí svobody ani dlouhý časový interval mezi spácháním trestných činů téže povahy neodůvodňuje předpoklad, že negatívni sklon pachatele k páchání trestných činů byl účinně ovlivněn, jestliže pachatel v krátke době po výkonu trestu odnětí svobody znovu spáchá trestný čin téže povahy.

K posuzování trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. Zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. je trestným činem trvacím, který je páchán pokud pachatel zaviněné udržuje protiprávní stav, vyvolaný neplněním zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (§ 213 odst. 1 tr. zák.) nebo vyhýbáním se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (§ 213 odst. 2 tr. zák.). Tento protiprávní stav může být přerušen, i když neplnění vyživovací povinnosti objektivně trvá, pokud toto neplnění není pachatelem zaviněno. Vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně končí spáchání jednoho trestného činu zanedbání povinné výživy a současně začíná páchání téhož trestného činu nového, pokud pachatel stále zaviněně svou vyživovací povinnost neplní, příp. se jejímu plnění vyhýbá. Tento rozsudek je tedy mezníkem, kdy začínají podmínky recidivy.