Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.08.1968, sp. zn. 10 C 94/68, ECLI:CZ:KSUL:1968:10.C.94.1968.1

Přechod do zaměstnaneckého pracovního poměru nemůže být na újmu dřívějšímu členu JZD, který nezískal nárok na důchod ze sociálního zabezpečení pracovníků; z toho důvodu má dřívější člen JZD nárok na důchod ve výši, v níž náleží členům družstva s vyšší úrovní hospodaření, i tehdy, jestliže družstvo nebylo družstvem s vyšší úrovní hospodaření v době trvání jeho členství, ale stalo se jím do vzniku jeho nároku na důchod (srov. § 38 odst. 4 vyhl. č. 104/1964 Sb.).

(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem z 27. 8. 1968, 10 C 94/68.)

Státní úřad sociálního zabezpečení přiznal navrhovatelce rozhodnutím z 13. 2. 1968 starobní důchod podle § 44 zák. č. 103/1964 Sb. ve výši odpovídající nároku člena družstva s nižší úrovní hospodaření. Vycházel z toho, že navrhovatelce nepřísluší nárok jako člence družstva s vyšší úrovní hospodaření, a to z toho důvodu, že v době vzniku nároku nepracovala již v družstvu a byla opět v zaměstnaneckém pracovním poměru.

Opravným prostředkem se navrhovatelka domáhala přiznání důchodu ve výši, v jaké náleží členům družstva s vyšší úrovní hospodaření.

Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil rozhodnutí odpůrce usnesením z 27. 8. 1968.

Z odůvodnění:

Krajský soud se neztotožnil s názorem odpůrce, že navrhovatelce nepřísluší nárok ve výši, v níž náleží podle ustanovení zák. č. 103/1964 Sb. členům družstva s vyšší úrovní hospodaření; opírá se o výklad ustanovení § 38 a 39 vyhl. č. 104/1964 Sb., která jsou normami upravujícími přestup pracovníka do družstva s vyšší či nižší úrovní hospodaření. Tato ustanovení je totiž nutno vztáhnout také na navrhovatelku, která přestoupila ze zaměstnaneckého pracovního poměru a vstoupila do družstva (JZD O.), které bylo zpočátku družstvem s nižší úrovní hospodaření a teprve dnem 1. 7. 1964 se stalo družstvem s vyšší úrovní hospodaření, tedy v době, kdy navrhovatelka pracovala již opět v zaměstnaneckém pracovním poměru (do kterého se vrátila 1. 12. 1963). Připomíná se, že navrhovatelce nevznikl nárok na starobní důchod ze sociálního zabezpečení pracovníků podle zák. č. 101/1964 Sb., protože nezískala ještě po výstupu z družstva 5 let zaměstnání ( § 8 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 102/1964 Sb.).

Je nepochybné, že kdyby byla navrhovatelka setrvala v družstvu, které se potom stalo družstvem s vyšší úrovní hospodaření, získala by nárok na starobní důchod, jehož výše by se řídila ustanovením zák. č. 103/1964 Sb. pro členy družstva s vyšší úrovní hospodaření. To proto, že podle § 38 odst. 4 vyhl. č. 104/1964 Sb. náleží důchod v takové výši i tehdy, jestliže pracovník vstoupil do družstva, které sice (v době vstupu) nebylo ještě uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, avšak bylo za takové uznáno aspoň do dne, jímž členu družstva vznikl nárok na důchod.

Za tohoto stavu vyvstává otázka, jak posuzovat výši nároku navrhovatelky, která v době vzniku nároku nepracovala již v takovém družstvu, nýbrž byla znova v zaměstnaneckém pracovním poměru. Podle názoru krajského soudu, nemůže být skutečnost, že se navrhovatelka vrátila znovu do zaměstnaneckého pracovního poměru, navrhovatelce na újmu, protože nároky na pracovníka nutno hodnotit minimálně jako nároky člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, jak to ostatně odpovídá intencím zák. č. 103/1964 Sb. i ustanovení § 38, 39 vyhl. č. 104/1964 Sb. Podle doslovu § 38 odst. 4 vyhl. č. 104/1964 Sb. nezáleží na tom, zda pracovník, který vstoupil do družstva, v době vzniku nároku ještě v družstvu pracuje či nikoli; rozhodující je, zda bylo družstvo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření v době vzniku nároku. Krajský soud pokládá za vyloučené, aby výše nároku navrhovatelky byla posuzována podle ustanovení o důchodovém zabezpečení členů družstva s nižší úrovní hospodaření jen proto, že přešla do pracovního poměru.

Z těchto důvodů dospěl krajský soud k závěru, že navrhovatelka není zbavena výhody podle § 38 odst. 4 vyhl. č. 104/1964 Sb. pro svůj návrat do pracovního poměru.