Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18.12.1964, sp. zn. 7 Tz 80/64, ECLI:CZ:NS:1964:7.TZ.80.1964.1

K postupu súdov pri ukladaní trestov vo vzťahu k ustanoveniu § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák.

II.

V souvislosti s postihem trestného činu podle § 201 tr. zák.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1964 – 7 Tz 80/64.)

Rozsudkem okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 5. 1964 sp. zn. 4 T 65/64 byl obviněný K. uznán vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. byl mu povolen podmíněný odklad výkonu trestu na zkušební dobu tří roků.

Usnesením krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 1964 sp. zn. 9 To 9/64 bylo zamítnuto odvolání okresního prokurátora, kterým se domáhal zrušení výroku o podmíněném odsouzení a uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Nejvyšší soud k stížnosti pro porušení zákona zrušil toto usnesení krajského soudu a přikázal krajskému soudu v Ostravě, aby v rozsahu zrušení věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Trestná činnost obviněného K. spočívala v tom, že dne 27. února 1964 řídil v podnapilém stavu nákladní auto Škoda 706, havaroval a způsobil škodu na majetku. Nákladní auto Škoda 706 si obžalovaný vzal bez souhlasu ČSAD Frýdek-Místek, závod Frýdlant. Uvedeného dne pracoval do 16,30 hod. na údržbě auta, po skončení práce měl sice úmysl odjet domů vlakem, zastavil se však v hotelu Hamerník ve Frýdlantě, kde pojedla požil větší množství alkoholických nápojů. V důsledku podnapilosti a protože se zdržel, rozhodl, že pojede domů služebním autem. Poněvadž byl značně podnapilý, nezvládl řízení v nepřehledné zatáčce a havaroval. Stupeň opilosti je prokázán krevní zkouškou, podle které je zjištěno, že měl v krvi 1 hodinu po nehodě 1,96 promile alkoholu a podle výslechu svědka Š. byl značně podnapilý, nohy se mu podlamovaly v kolenou a nemohl se orientovat.

Oba soudy postupovaly, pokud jde o zjištění skutkového stavu, správně a učinily z něho správné závěry o vině obviněného.

Při úvaze o trestu vycházel však jak okresní soud, tak krajský soud z toho, že obviněný pochází z kovozemědělské rodiny, pracoval jako dělník, později jako řidič ČSAD. V nedávné době se oženil, v místě bydliště má dobrou pověst, na pracovišti je rovněž kladně hodnocen. Spolu s tím bylo přihlédnuto k tomu, že byl sice již jednou soudně trestán, a to dne 13. února 1962 pro trestný čin opilství a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 187 odst. 2, § 246 odst. 1 tr. zák. č. 86/1950 Sb. trestem 6 měsíců odnětí svobody, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu jednoho roku a trestem zákazu činnosti (řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku), ve zkušební době se však osvědčil, z čehož soudy dovodily, že ve smyslu § 60 odst. 3 tr. zák. je nutno na obžalovaného hledět jako by nebyl odsouzen.

Při úvaze o trestu oba soudy, zejména však krajský soud, který měl napravit pochybení okresního soudu, přecenily osobu pachatele při hodnocení stupně nebezpečnosti jeho jednání, kterého se obviněný K. dopustil. Oba soudy rozhodovaly bez náležitého zhodnocení jeho předchozí trestné činnosti a nevyžádaly si pro tento účel spis o předchozím odsouzení. Z obsahu spisu 3T 260/61 okresního soudu ve Frýdku-Místku vyplývá, že obviněný K. dne 21. října 1961 si přivodil značnou podnapilost (173 mg alkoholu) a v podnapilém stavu řídil nákladní auto, které si vzal rovněž bez souhlasu podniku, přehlédl řádně osvětlené osobní auto ČSAD, narazil na ně a způsobil na něm škodu ve výši nejméně 5485,- Kčs.

Obviněný se tedy opětovně dopustil stejné trestné činnosti. I když se ve zkušební době osvědčil, nutno jeho předchozí potrestání pro stejný trestný čin zhodnotit v této trestní věci při ukládání trestu, neboť způsob provedení trestného činu svědčí o tom, že obviněný neprojevil snahu o nápravu a trest, který mu byl uložen v prvém případě, nesplnil svůj účel.

Poněvadž krajský soud v Ostravě i za těchto okolností zamítl odvolání okresního prokurátora a tak vyslovil souhlas s podmíněným odkladem výkonu trestu obviněnému, porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., § 23 odst. 1 a § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák.