Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 02.12.1986, sp. zn. 5 Tz 39/86, ECLI:CZ:NS:1986:5.TZ.39.1986.1

Úmyslné svévolné odstranění poštovní schránky ohrožuje provoz pošty a naplňuje tak formální znaky trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 2. 12. 1986 sp. zn. 5 Tz 39/86.)

K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení krajského soudu v Hradci Králové z

15. května 1986 sp. zn. 6 To 676/86 a rozsudek okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze 4. dubna 1986 sp. zn. 2 T 99/86 ve výroku o vině pod bodem 1. rozsudku, ve výroku o trestu, o náhradě škody a ochranném opatření. Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou uznal rozsudkem ze 4. dubna 1986 sp. zn. 2 T 99/86 obviněného P. K. vinným pod bodem 1 rozsudku trestnými činy poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 136 odst. 1 písm. a) tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 10. února 1986 kolem 22.45 hod. na železniční stanici Kostelec nad Orlicí-město v podnapilém stavu úmyslně poškodil dvě závory AŽD 71 tím, že je páčením zlomil, současně poškodil červené světelné signalizační zařízení, poškodil elektrické hodiny na přístřešku zastávky, rozbil dvě skleněné výplně oken čekárny, poškodil lavičku a strhl poštovní schránku, kterou odhodil do křoví, čímž způsobil celkovou škodu ve výši 4584,- Kčs.

Proti rozsudku podal obviněný odvolání, které krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. května 1986 sp. zn. 6 To 676/86 zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti uvedenému usnesení krajského soudu v Hradci Králové podal v šestiměsíční lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. generální prokurátor ČSR v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákon. V ní uvedl, že odvolací soud porušil zákon v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., pokud ponechal v rozsudku okresního soudu bez povšimnutí, že jednání obviněného ze dne

10. února 1986 na železniční zastávce ČSD v Kostelci nad Orlicí, jímž poškodil signalizační zařízení na silničním přejezdu tratě, závory a poštovní schránku s přerušením jejich užívání od 22.45 hod. do příštího dne asi 8 hod. ráno, zakládá současně ještě znaky trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), f) odst. 2 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Skutková zjištění okresního soudu ohledně jednání obviněného jsou správná. Okresní soud však pochybil v tom, že nezkoumal, zda trestná činnost by neměla být posouzena též jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), f), odst. 2 písm. a) tr. zák.

K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 182 odst. 1 tr. zák. se vyžaduje úmyslné jednání pachatele, přičemž trestný čin je dokonán již ohrožením provozu obecně prospěšných zařízení uvedených pod písm. a) až e) a dále i jiných podobných zařízení obecně prospěšných (písm. f). Zabezpečovací zařízení na železničním přejezdu je třeba považovat za „podobné obecně prospěšné zařízení“ podle § 182 odst. 1 písm. f) tr. zák. (srov. č. 16/1973 sb. rozh. tr.). V daném případě na chráněném železničním přejezdu u železniční stanice ČSD Kostelec nad Orlicí sloužily jako zabezpečovací zařízení pro účastníky silničního provozu jednak závory a jednak signalizační zařízení ve světelné skříni. Z uvedených ustanovení vyplývá, že zabezpečovací zařízení na daném přejezdu sloužilo svým určením k zajištění bezpečného a plynulého provozu jak železnice, tak i uživatelů silnice, takže je třeba je považovat za jiné „podobné obecně prospěšné zařízení“ ve smyslu § 182 odst. 1 písm. f) tr. zák.

Nejvyšší soud ČSR souhlasí i se stanoviskem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že čin obviněného záležející v odstranění poštovní schránky z nádražní budovy zakládá též znaky trestného činu porušování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tohoto trestného činu se totiž dopustí ten, kdo úmyslně ohrozí provoz veřejného telekomunikačního zařízení, pošty nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu.

Podle svědectví J. H. a J. V. obviněný odtrhl poštovní schránku z upevnění na zdi železniční zastávky a odhodil ji z nástupiště přes stráň do křoví. Ze schránky nevypadla psaní ani se schránka nepoškodila. Zpětné upevnění této schránky na původní místo na budově železniční stanice si vyžádá náklad ve výši 50,- Kčs.

Podle § 1 zák. o poště ze dne 7. listopadu 1946 č. 222/1946 Sb. má stát výhradní právo dopravovat věci v § 2 cit. zák., jakož i zřídit a provozovat podnik k dopravě těchto věcí. Soubor těchto práv tvoří poštovní výhradu. Podle § 2 odst. 1 cit. zák. podléhají poštovní výhradě otevřené nebo uzavřené písemnosti, obsahující aktuální sdělení určitým adresátům, a to bez ohledu na způsob jakým jsou tyto písemnosti pořízeny. Podle § 4 cit. zák. práva státu vyplývající z poštovní výhrady vykonává pošta, která podle potřeby zřizuje, udržuje nebo ruší poštovní zařízení.

V daném případě došlo jednáním obviněného k dočasnému ohrožení funkce poštovního zařízení, poštovní schránky, zajišťující pro veřejnost širokého okolí v daném úseku města Kostelce nad Orlicí poštovní služby k přepravě písemností adresátům. Obviněný záměrným odtržením poštovní schránky a jejím odhozením z nástupiště za trať do křoví vyvolal již bezprostřední ohrožení plynulosti provozu pošty v důsledku odstranění jednoho ze zařízení pošty jakožto důležité její součásti, která je nezbytná pro nerušený provoz v daném úseku poštovní služby pro široký okruh občanů v jejím okolí. Naplnil tak formální znak trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák.