Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.03.1987, sp. zn. 11 To 22/87, ECLI:CZ:NS:1987:11.TO.22.1987.1

Oznamuje-li se usnesení doručením opisu rozhodnutí, proti kterému je přípustný opravný prostředek, a opis je téže oprávněné osobě doručen dvakrát nebo vícekrát (například na různé adresy), zákonná lhůta k podání opravného prostředku se počítá od toho doručení, ke kterému došlo nejdříve.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 18. 3. 1987 sp. zn. 11 To 22/87.)

Nejvyšší soud ČSR podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl stížnost odsouzeného M. G.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením byla s odkazem na ustanovení § 322 odst. 1 tr. ř. zamítnuta žádost odsouzeného M. G. o odklad výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem městského soudu v Praze z 28. 4. 1982 sp. zn. 3 T 20/82 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR z 27. 10. 1982 sp. zn. 11 To 58/82.

Proti tomuto usnesení podal odsouzený M. G. stížnost, jíž se domáhal jeho zrušení a povolení odkladu výkonu trestu odnětí svobody.

Nejvyšší soud ČSR shledal, že stížnost byla podána opožděně.

Městský soud v Praze doručil opis napadeného usnesení odsouzenému dvakrát, a to jednak 20. 2. 1987 a jednak 24. 2. 1987. Podání obsahující stížnost odevzdal odsouzený na poštu 27. 2. 1987.

Pokud opis usnesení, proti kterému je přípustný opravný prostředek, je řádně doručen téže oprávněné osobě z jakéhokoli důvodu dvakrát nebo vícekrát (např. na různé adresy), zákonná lhůta k podání opravného prostředku se počítá vždy od toho doručení, ke kterému došlo nejdříve. Již tímto doručením je totiž oprávněné osobě usnesení oznámeno ve smyslu ustanovení § 137 odst. 1 tr. ř.

To v posuzovaném případě znamená, že když odsouzenému byl opis napadeného rozhodnutí poprvé doručen 20. 2. 1987, začala lhůta běžet od 21. 2. 1987 a skončila 23. 2. 1987. Pokud odsouzený odevzdal podání obsahující stížnost na poštu 27. 2. 1987, stalo se tak po uplynutí lhůty. Přitom o třídenní lhůtě k podání stížnosti byl odsouzený v opise napadeného usnesení řádně poučen již při prvním doručení.