Usnesení Vyššího vojenského soudu ze dne 18.11.1981, sp. zn. 1 To 267/81, ECLI:CZ:VVS:1981:1.TO.267.1981.1

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny při přibírání tlumočníků ve smyslu § 28 tr. ř. důsledně dbát ustanovení § 11 vyhl. ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. k provedení zákona čís. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, tj. požádat o provedení tlumočnických úkonů především specializované ústavy pro tlumočnickou činnost, a není-li to možné, požádat o provedení takových úkonů tlumočníky zapsané v seznamu krajského soudu.

Pokud příslušný orgán hodlá za podmínek § 24 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících ustanovit osobu, která není zapsána v seznamu tlumočníků, ověří si podle potřeby předpoklady této osoby pro provedení tlumočnického úkonu ( § 11 odst. 2 vyhl. ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb.).

(Usnesení vyššího vojenského soudu z 18. 11. 1981 sp. zn. 1 To 267/81.)

Z podnětu odvolání obžalovaného byl napadený rozsudek vojenského obvodového soudu v celém rozsahu zrušen a věc byla podle § 260 tr. ř. vrácena vojenskému obvodovému prokurátorovi k došetření.

Z odůvodnění:

Vyšší vojenský soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, také správnost postupu řízení, které tomuto rozsudku předcházelo a po doplnění dokazování došel k závěru, že rozhodnutí samosoudce soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo, trpí takovými nedostatky, že je třeba rozsudek zrušit a věc vrátit prokurátorovi k došetření.

Z důkazů založených v trestním spise vyplývá, že obžalovaný je maďarské národnosti a má velmi slabé znalosti slovenského a českého jazyka. Z toho důvodu již při zahájení trestního stíhání byl ve věci přibrán vyhledávacím orgánem tlumočník maďarského jazyka, který však nebyl zapsán v seznamu tlumočníků ve smyslu § 2 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a § 4 a § 5 vyhl. ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. k provedení uvedeného zákona. Tento tlumočník byl přítomen i při hlavním líčení. Svědek T. P., slyšený odvolacím soudem, potvrdil námitky obžalovaného, že podstatný průběh hlavního líčení nebyl vůbec překládán, např. obžaloba, výpovědi některých svědků, mezi nimi i svědkyně J., listinné důkazy a závěrečná řeč prokurátora. Z rozsudku byl obžalovanému přetlumočen jen výrok, ale poučení o odvolání nebyl tlumočník schopen obžalovanému řádně přeložit.

Náš trestní řád zaručuje každému obžalovanému, jak je patrno z § 2 odst. 13 tr. ř., právo na plné uplatnění obhajoby. Neznalost českého nebo slovenského jazyka (nehledě na obsah ustanovení § 2 odst. 14 tr. ř., v němž se stanoví, že každý je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka), nesmí nikdy vést k tomu, aby se v trestním řízení vytvořila situace, že by obžalovaný byl z toho důvodu na svém právu obhajoby zkrácen a že by z toho důvodu mohlo dojít k neúplnému objasnění věci.

V projednávané věci byl včas přibrán tlumočník, ale vzhledem k tomu, jak probíhalo hlavní líčení (zejména, že tlumočník nebyl schopen ani obžalovanému spolehlivě přetlumočit poučení o možnosti podání opravných prostředků), jakož i vzhledem k celkové obhajobě obžalovaného, vznikají důvodné pochybnosti, zda obžalovaný nebyl zkrácen na svém právu obhajoby už v přípravném řízení a zda tlumočník již v tomto stadiu přetlumočil všechny úkony řádně, resp. zda k tomu byl schopen vzhledem ke svým jazykovým znalostem, zejména pokud jde o odborné výrazy.

V tomto ohledu, tj. aby nebylo narušeno řádné objasnění věci z důvodů, že obžalovaný nebo někteří ze svědků neznají český nebo slovenský jazyk a aby obžalovaní dostatečně neznalí českého či slovenského jazyka nebyli vystavováni nebezpečí zkrácení svého práva na obhajobu z právě vysvětlených důvodů, je třeba, aby orgány činné v trestním řízení při přibírání tlumočníků ve smyslu § 28 tr. ř. důsledně dbaly ustanovení § 11 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. k provedení zákona číslo 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, tj. aby o provedení tlumočnických úkonů byly především žádány specializované ústavy pro tlumočnickou činnost, a není-li to možné, aby tlumočnické úkony byly požadovány od tlumočníků zapsaných v seznamu krajského soudu. Jestliže příslušný orgán hodlá za podmínek § 24 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících ustanovit tlumočníkem osobu, která není zapsána v seznamu tlumočníků, je třeba, aby ověřil předpoklady této osoby pro provedení tlumočnického úkonu ( § 11 odst. 2 vyhl. ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících). V případě obžalovaného nebyly při přibrání tlumočníka tyto zásady respektovány.

Protože v trestní věci obžalovaného přibraný tlumočník nebyl schopen řádně splnit a také nesplnil svou úlohu, je zřejmé, že v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, došlo k podstatným vadám řízení a narušení postupu, jímž se má zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu a v té souvislosti i řádné objasnění věci, bylo nutno napadený rozsudek v celém rozsahu zrušit a věc vrátit prokurátorovi, aby vady, k nimž došlo už v přípravném řízení, byly odstraněny. Zároveň odvolací soud uvedl, v kterých směrech je třeba věc došetřit a odstranit neúplnost ve skutkových zjištěních.