Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15.05.1978, sp. zn. 1 Tz 18/78, ECLI:CZ:NS:1978:1.TZ.18.1978.1

Vyhotovení trestního příkazu nelze opravit podle § 131 tr. ř. per analogiam.

Výrok o vině a o ukládaném trestu v tresním příkazu musí obsahovat též údaje uvedené v § 120 odst. 3 a § 122 odst. 1 tr. ř.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15. 5. 1978 sp. zn. 1 Tz 18/78.)

Nejvyšší soud ČSR v řízení o podané stížnosti pro porušení zákona vyslovil, že trestním příkazem okresnímu soudu Praha – východ ze dne

17. 12. 1976 sp. zn. 3 T 529/76 byl porušen zákon v ustanoveních § 314e odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. Dále tento trestní příkaz zrušil a přikázal okresnímu soudu Praha – východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Okresní prokurátor podal okresnímu soudu Praha – východ návrh na potrestání obviněného K. N. pro přečin proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb. a současně navrhl vydání trestního příkazu. Podle úředního záznamu soudu nebylo připojeno vyjádření prokurátora k druhu a výši trestu, který by měl být trestním příkazem uložen; toto vyjádření došlo soudu až po vydání trestního příkazu. Podle tohoto vyjádření měl být obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 500 Kčs a pro případ, že by jeho výkon mohl být zmařen, též náhradní trest odnětí svobody na 3 týdny. Proto podle pokynu na č. l. 12 měl být u okresní prokuratury učiněn dotaz na druh a výši trestu. Na stejném listu je rukou psaný záznam, že má být uložen trest odnětí svobody na 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let, peněžitý trest 1000 Kčs a náhradní trest odnětí svobody na 1 měsíc. Není patrno, kterým orgánem bylo toto vyjádření dáno, resp. kdo jej napsal.

Okresní soud Praha – východ vydal dne 17. 12. 1976 pod sp. zn. 3 T 539/76 trestní příkaz, jímž byl obviněný K. N. uznán vinným přečinem proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 5. 10. 1976 odcizil před restaurací U jelena ve Staré Boleslavi ke škodě J. M. jízdní kolo v hodnotě 400 Kčs. Za to byl obviněnému podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. (což je ve výroku výslovně citováno) uložen trest odnětí svobody na 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let, k peněžitému trestu 1000 Kčs, případně k náhradnímu trestu odnětí svobody na jeden měsíc (takto formulováno, aniž jsou také citována další příslušná zákonná ustanovení týkající se uloženého trestu). Odpor proti trestnímu příkazu nebyl podán a ten nabyl právní moci.

Dodatečně okresní soud vydal usnesení, jímž opravil trestní příkaz ve výroku o trestu tak, že se obviněnému ukládá podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. peněžitý trest ve výši 500 Kčs, případně náhradní trest odnětí svobody na 3 týdny. Proti tomuto usnesení podal prokurátor stížnost. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 1977 sp. zn. 5 To 272/77 napadené usnesení zrušil s tím, že podle § 132 odst. 1 tr. ř., na který se napadené usnesení odvolává, lze opravit pouze opisy rozhodnutí, dále že vyhotovení trestního příkazu nelze opravit, neboť trestní příkaz se nevyhlašuje a jeho vyhotovení je tedy nutno považovat za vyhlášení, které opravit nelze.

Proti shora uvedenému trestnímu příkazu okresního soudu Praha – východ podal ministr spravedlnosti ČSR stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.

Nejvyšší soud ČSR na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal v rozsahu § 267 odst. 1 tr. ř. napadený trestní příkaz i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl ve vytýkaných směrech porušen.

Dokazováním bylo správně zjištěno, že obviněný se skutku, pro který je stíhán, dopustil, skutek byl také v souladu se zákonem kvalifikován jako přečin proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví. Trest, který byl obviněnému trestním příkazem uložen, je však jednak v rozporu s návrhem prokurátora založeným v trestním spisu, a proto trestní příkaz neměl být podle § 314e odst. 1 písm. b) tr. ř. vydán, jednak je v rozporu s ustanovením § 314e odst. 2 tr. ř., podle něhož lze trestním příkazem uložit pouze trest odnětí svobody do dvou měsíců, nápravné opatření do čtyř měsíců, zákaz činnosti do dvou let, peněžitý trest do 5000 Kčs a propadnutí věci; náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest pak nesmí ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat dva měsíce. Proto byl po vyslovení porušení zákona napadený trestní příkaz zrušen.

Podle ustanovení § 314f odst. 1 písm. d) tr. ř. trestní příkaz musí obsahovat (mimo jiné) výrok o vině ( § 120 odst. 3 tr. ř.) a ukládaném trestu ( § 122 odst. 1 tr. ř.). Z toho, že v citovaném ustanovení § 314f odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou v závorce citována další ustanovení trestního řádu, vztahující se k rozsudku, je zřejmé, že v podrobnostech se výrok o vině a trestu musí u trestního příkazu řídit těmito dalšími ustanoveními trestního řádu. To pro výrok o trestu předpokládá uvedení zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno; byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí trestní příkaz obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen a popřípadě na jaké podmínky je vázán, opět však s citací příslušných zákonných ustanovení. V tomto směru je rovněž napadený trestní příkaz neúplný. Neobsahuje totiž citaci ustanovení § 58 a § 59 tr. zák. (s příslušným odstavcem či písmenem) a ustanovení § 54 odst. 3 tr. zák.

Poněvadž byl napadený trestní příkaz zrušen a ve věci je třeba učinit rozhodnutí nové, bylo přikázáno okresnímu soudu Praha – východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.