Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 03.12.1971, sp. zn. 3 Cz 33/71, ECLI:CZ:NS:1971:3.CZ.33.1971.1

I když pracovník mohl uplatnit žalobou nárok za zaplacení náhrady mzdy při neplatném převedení na jinou práci, není tím vyloučeno, že má naléhavý právní zájem na určení ( § 80 písm. c/ o. s. ř.), že jeho převedení na jinou práci je neplatný.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 3. 12. 1971, 3 Cz 33/71)

Žalobkyně se domáhala určení, že její převedení na jinou práci provedené písemným sdělením žalované organizace z 28. 3. 1969 je neplatné a že žalovaná organizace je povinna ji nadále zaměstnávat ve funkci vedoucí pobočného ústavu Domova důchodců v R. Když v průběhu soudního řízení došlo mezi účastníky k dohodě o skončení pracovního poměru ke dni 2. 1. 1970, upravila žalobkyně žalobní návrh tak, že se domáhá určení, že její převedení na jinou práci, provedené písemným sdělením žalované organizace z 28. 3. 1969, je právně neúčinné.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem z 27. 5. 1970 určil, že převedení žalobkyně na jinou práci, provedené písemným sdělením z 28. 3. 1969, je právně účinné. K tomuto závěru dospěl poté, když vzal za prokázáno, že převedení na jinou práci bylo se žalobkyní projednáno a že tato jiná práce byla přiměřená její kvalifikaci.

Krajský soud v Hradci Králové změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o určení, že převedení žalobkyně na jinou práci, provedené písemným sdělením žalované organizace z 28. 3. 1969, je právně neúčinné. Odvolací soud dospěl k závěru, že převedení žalobkyně na jinou práci bylo neplatné, když výkon funkce vedoucí domova důchodců byl mezi účastníky domluven v pracovní smlouvě, a z takové funkce, na níž se účastníci dohodli v pracovní smlouvě, nemůže být pracovník v rozporu s ustanoveními § 36 a § 37 zák. práce odvolán jednostranným právním úkonem; ježto však šlo o žalobu o určení ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., a ta nutně předpokládá naléhavý právní zájem žalobce na tomto určení, neshledal soud druhého stupně žalobu důvodnou, když měl za to, že tento naléhavý právní zájem žalobkyně v projednávané věci neprokázala. Soud druhého stupně poukazoval dále na to, že pokud žalobkyně uváděla, že jí jde o to, zda žalovaný vyřešil vztahy vůči

správně, nelze to považovat za naléhavý právní zájem na straně žalobkyně, nýbrž o její morální satisfakci; pokud žalobkyně uváděla, že by mohla v budoucnu uplatnit vůči žalovanému peněžité nároky, ani tu nejde o důležitý právní zájem, neboť těchto nároků se může vůči žalované organizaci domáhat přímo žalobou na plnění ( § 80 písm. b) o. s. ř.).

Stížnost pro porušení zákona, podaná generálním prokurátorem ČSR, zdůvodňovala, že soud druhého stupně nesprávně došel k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti jejího převedení na jinou práci.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl, že rozsudkem soudu druhého stupně byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Neplatné odvolání z funkce a převedení na jinou práci má pro pracovníka za následek nejen případný vznik peněžitých nároků (náhrada mzdy pro překážku na straně organizace podle ustanovení § 130 zák. práce), ale může mít pro pracovníka i další důsledky. Pokud k němu došlo z důvodů nezpůsobilosti zastávat dosavadní funkci, má to pro pracovníka zásadní význam při ucházení se o uzavření pracovní smlouvy u jiné organizace. Určovací výrok o neplatnosti takového převedení na jinou práci poskytuje pracovníkovi preventivní ochranu při hodnocení jeho dosavadní pracovní činnosti. Tu nejde o morální satisfakci, ale o naléhavý právní zájem na tomto určení. Ochrana, kterou pracovníkovi případně poskytují ustanovení § 60 odst. 2 a 3 zák. práce, je až následnou ochranou, která v době, kdy se pracovník u nové organizace uchází o sjednání pracovního poměru, není účinně realizována. Odvolání z funkce a převedení na jinou práci pro nezpůsobilost zastávat dosavadní funkci má pro pracovníka význam z hlediska jeho kvalifikace, z hlediska hodnocení toho, jak se ve funkci osvědčil, jak ji dlouho zastával apod. To vše má podstatný význam při dalším pracovním zařazení a uplatnění pracovníka. Proto má pracovník naléhavý právní zájem na určení, že převedení na jinou práci bylo neplatné.

Porušil proto soud druhého stupně rozsudkem zákon v ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 37 zák. práce.