Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27.08.1970, sp. zn. 6 Tz 22/70, ECLI:CZ:NS:1970:6.TZ.22.1970.1

Mezi okolností, které je třeba z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. zjišťovat, a to i dotazem na obviněného, patří též ty, které osvětlují, zda má či nemá být obviněnému uložen trest souhrnný za použití § 35 odst. 2 tr. zák.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 27. 8. 1970, 6 Tz 22/70.)

K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR zrušil Nejvyšší soud ČSR rozsudek krajského soudu v Brně ze dne 23. května 1969 sp. zn. 4 To 138/69 ve výroku o trestu uloženém obviněnému Z. V. a krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Rozsudkem okresního soudu v Blansku z 14. dubna 1969 sp. zn. 2 T 65/69 byl obviněný Z. V. uznán vinným trestnými činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 odst. 1 tr. zák., opilství podle § 201 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., jakož i pokusem tohoto trestného činu podle § 8 odst. 1, § 249 odst. 1 tr. zák. spáchanými vesměs v září a říjnu 1968. Za to byl odsouzen podle § 132 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, přičemž byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. pro výkon uloženého trestu zařazen do první nápravně výchovné skupiny. Bylo též rozhodnuto o povinnosti tohoto obžalovaného k náhradě škody.

S tímto rozhodnutím vyslovil nesouhlas okresní prokurátor, o jehož odvolání rozhodl krajský soud v Brně tak, že trest odnětí svobody zvýšil na dva roky.

Proti rozsudku krajského soudu v Brně podal generální prokurátor ČSR stížnost pro porušení zákona, kterou odůvodnil tím, že obviněný byl odsouzen rozsudkem okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. února 1969 pod sp. zn. 2 T 6/90 pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, takže se zřetelem na to, že se trestné činnosti, pro niž stál obviněný před okresním soudem v Blansku, dopustil vesměs v měsících září a říjnu roku 1968, měl mu být uložen trest souhrnný za použití § 35 odst. 2 tr. zák. Proto závěrem generální prokurátor navrhl, aby bylo vysloveno, že byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., rozsudek krajského soudu v Brně ve výroku o trestu zrušen a aby tomuto soudu bylo přikázáno věc v rozsahu zrušení znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 267 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Mezi okolnosti, které je třeba z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. zjišťovat, a to i dotazem na obviněného, patří též ty, které osvětlují, zda má či nemá být obviněnému uložen trest souhrnný za použití § 35 odst. 2 tr. zák.

Objasnění tohoto druhu neprovedl okresní soud v Blansku a ani krajská soud v Brně. Tím se stalo, že tyto soudy nezjistily, že obviněný byl odsouzen již dne 18. 2. 1969 okresním soudem v Kutné Hoře pro trestný čin podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Protože podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, je z toho, co bylo uvedeno, patrné, že již okresní soud v Blansku měl souhrnný trest uložit, neboť odsuzoval obviněného Z. V. za trestné činy spáchané v měsících září a říjnu 1968, tedy před 18. 2. 1969, kdy obviněný byl souzen okresním soudem v Kutné Hoře.