Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19.02.1970, sp. zn. 5 Tz 99/69, ECLI:CZ:NS:1970:5.TZ.99.1969.1

U trestného činu pomluvy podle § 206 tr. zák. se vyžaduje, aby mezi jednáním pachatele a následky uvedenými v písm. a) až c) tohoto ustanovení byla příčinná souvislost.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. února 1970, sp. zn. 5 Tz 99/69.)

Ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil Nejvyšší soud usnesení okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. května 1969 sp. zn. T 60/69, jímž byla trestní věc proti obv. M. P. postoupena podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. místnímu národnímu výboru v Lipnici nad Sázavou a přikázal okresnímu prokurátorovi v Havlíčkově Brodě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Okresním prokurátorem v Havlíčkově Brodě byla dne 19. 5. 1969 pod sp. zn. Pv 379/68 podána na obviněnou M. P. obžaloba pro trestný čin pomluvy podle § 206 písm. b) tr. zák.

Pravomocným usnesením ze dne 28. května 1969 sp. zn. T 60/69 postoupil okresní soud v Havlíčkově Brodě podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. věc obviněné M. P. k dalšímu řízení místnímu národnímu výboru v Lipnici nad Sázavou jako provinění podle § 38 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb.

Proti tomuto usnesení okresního soudu v Havlíčkově Brodě podal předseda Nejvyššího soudu ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, v níž tomuto soudu vytýká porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo a zjistil, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Podle obžaloby se obviněná M. P. měla dopustit trestného činu pomluvy podle § 206 písm. b) tr. zák. tím, že v polovině měsíce května 1968 a v polovině měsíce června 1968 v Lipnici nad Sázavou napsala dva anonymní dopisy, které zaslala kanceláři presidenta republiky a ministru stavebnictví inž. T., přičemž v těchto dopisech uvedla nepravdivé údaje o D. F., tuto obvinila z trestné činnosti a tak poškodila rodinné soužití napadené a ohrozila její dobrou pověst v místě jejího bydliště a zaměstnání.

Při přezkoumání dosavadních výsledků dokazování zjistil Nejvyšší soud, že na jedné straně nebyly dostatečné podklady pro přijetí obžaloby a na druhé straně bylo přinejmenším předčasné postoupit věc místnímu národnímu výboru k řízení o provinění.

Pro naplnění znaků trestného činu pomluvy podle § 206 písm. b) tr. zák. se kromě jiného vyžaduje, aby jednáním v tomto ustanovení uvedeným pachatel způsobil narušení rodinných vztahů poškozeného, o němž sdělil nepravdivé údaje.

Dosavadními výsledky řízení nebylo náležitě objasněno, zda právě zasláním zmíněných dvou dopisů bylo způsobeno narušení rodinných vztahů D. F. Tím méně by bylo možno zatím dovodit, že těmito 2 dopisy byla D. F. poškozena v zaměstnání anebo jí byla způsobena jiná vážná újma. Kdyby totiž byly zjištěny tyto škodlivé následky, bylo by možno jednání pachatele posoudit podle § 206 písm. a), resp. c) tr. zákona.

Svědkyně D. F. ve své výpovědi ze dne 8. 11. 1968 uvedla, že počínaje rokem 1965 byla napadána v anonymních dopisech, které pak docházely i v pozdější době. Svědkyně a taktéž její manžel M. F. potvrdili, že v důsledku těchto anonymů docházelo mezi nimi k narušení manželského soužití. Svědkyně D. F. kromě toho poznamenala, že vzhledem k obsahu anonymů měla nepříjemnosti též na pracovišti.

Svědek M. F. v tomto směru upřesnil, že k těmto neshodám s jeho manželkou docházelo již někdy v roce 1966, kdy docházely anonymní korespondenční lístky. Protože tyto anonymní lístky docházely na poštovní úřad v Lipnici, dozvědělo se o tom více občanů. Taktéž další svědci M. L., tajemník MNV, V. CH. a L. CH. potvrdili, že tyto anonymy docházely již po dobu několika let před zahájením trestního stíhání proti obviněné M. P.

Z těchto výpovědí však nelze bezpečně zjistit, zda byly D. F. předestřeny též poslední 2 dopisy uvedené v obžalobě. Tím méně lze dovodit, že by právě tyto dopisy byly způsobily škodlivé následky předpokládané v ustanovení § 206 písm. b) tr. zák. Tyto dopisy totiž byly zřejmě postoupeny adresáty přímo bezpečnostním orgánům, takže se o jejich obsahu již místní občané nemohli dozvědět. Svědkyně D. F. sice byla v listopadu 1968 na obsah anonymů vyslýchána, ale podle její výpovědi šlo tehdy patrně již o šetření proti pisateli těchto anonymů.

Dosavadní výsledky dokazování jsou nejasné a neúplné. Škodlivé následky pro svědkyni D. F. i podle její výpovědi měly způsobit předcházející anonymy, jejichž autorem však zatím nebyla ani podle obžaloby identifikována obviněná M. P.

Za tohoto stavu dokazování měl okresní soud po předběžném projednávání obžaloby věc vrátit okresnímu prokurátorovi v Havlíčkově Brodě k došetření.

Teprve po náležitém doplnění dokazování, zejména připojením i dalších anonymů a vyjádřením dotyčných osob k obsahu jednotlivých dokumentů a po písmoznaleckém vyjádření ohledně pisatele těchto písemností by bylo možno posoudit, které z těchto anonymů způsobily D. F. škodlivé následky ve smyslu § 206 písm. a) až c) tr. zák.

Z uvedeného je zřejmé, že okresní soud v této věci rozhodl, aniž by byl objasněn skutečný stav věci, a porušil proto zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Nejvyšší soud proto současně s vyslovením porušení zákona v citovaném zákonném ustanovení zrušil napadené usnesení okresního soudu v Havlíčkově Brodě, když zjistil, že jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení § 272 tr. ř. a s přihlédnutím na potřebu doplnit dosavadní dokazování přikázal okresnímu prokurátorovi v Havlíčkově Brodě, aby věc znovu projednal a rozhodl.