Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 14.04.1970, sp. zn. 1 To 3/70, ECLI:CZ:NS:1970:1.TO.3.1970.1

K výkladu ustanovení § 136 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Zvlášť závažným následkem ve smyslu § 136 odst. 2 písm. a) tr. zák. může být i ohrožení života a zdraví občana.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1970, sp. zn. 1 To 3/70.)

Rozsudkem krajského soudu v Praze ze dne 26. února 1970 sp. zn. 1 T 17/69 byl obžalovaný O. P. uznán vinným trestným činem poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 136 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin a trestné činy nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák. a opilství podle § 201 tr. zák. zjištěné pravomocně rozsudkem okresního soudu v Kladně ze dne 5. září 1969 sp. zn. 3 T 373/69 ve spojení s usnesením krajského soudu v Praze ze dne 22. října 1969 sp. zn. 13 To 273/69 byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále vysloven trest propadnutí věci – jednoho kuchyňského nože s delší rukojetí.

Podle rozsudku krajského soudu se obžalovaný trestného činu poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 136 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že dne 1. května 1969 si z výbušnin připravil nálož, umístil ji v budově zdravotnického střediska čp. 242 obce P., okres Kladno, nálož přivedl k výbuchu a tímto výbuchem poškodil zděný sloupek přístřešku, strop, hlavní vchod budovy, vyrazil okna na čelní straně budovy a způsobil škodu ve výši nejméně 4640,- Kčs na újmu MNV P., přičemž současně vydal v nebezpečí života nebo zdraví V. V.

Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Nejvyšší soud jako soud odvolací odvolání obžalovaného zamítl.

Z odůvodnění:

K námitce proti přísnější kvalifikaci ve smyslu § 136 odst. 2 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud uvedl:

Soud prvního stupně správně zjistil, že v souvislosti s výbuchem došlo k bezprostřednímu ohrožení života a zdraví svědka V. V. a že jiným zvlášť závažným následkem ve smyslu ustanovení § 136 odst. 2 písm. a) tr. zák. může být i vydání člověka v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, přičemž ve vztahu k tomuto následku stačí i nedbalost pachatele ( § 6 písm. a) tr. zák.). K námitkám obhajoby lze jen ještě dodat, že není rozhodující, jak se svědek V. v době výbuchu choval nebo jak na něho výbuch zapůsobil. Záleží především na objektivních okolnostech svědčících o tom, zda k těžšímu následku došlo či nikoli. Nelze též souhlasit s názorem, že „zvlášť závažný následek“ může spočívat jen ve skutečné poruše hmotného předmětu na objektivních okolnostech svědčících o tom, zda k těžšímu následku došlo či nikoli. Nelze též souhlasit s názorem, že „zvlášť závažný následek“ může spočívat jen ve skutečné poruše hmotného předmětu útoku. Nutno totiž rozlišovat mezi následkem trestného činu a jeho účinkem. Zatímco účinkem rozumíme změnu, která se děje na hmotném předmětu útoku – a tak by tomu bylo v posuzovaném případě, kdyby svědek V. byl usmrcen nebo těžce zraněn – rozumíme následkem porušení nebo i ohrožení společenských vztahů, které jsou objektem trestného činu. To, že je nutno za následek v určitých případech považovat i ohrožení, vyplývá např. z ustanovení § 179 tr. zák., kde podle znaků v něm uvedených nemusí dojít k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví atd. Stačí jen nebezpečí v tomto směru a přesto např. v souvislosti se způsobením škodlivého účinku výbušnin je zde následkem obecné ohrožení. Není proto důvodu pochybovat o správnosti právních závěrů krajského soudu, jestliže dovodil znak „zvlášť závažný následek“ ve smyslu § 136 odst. 2 písm. a) tr. zák. ze skutečnosti, že vzhledem k okolnostem případu byl bezprostředně ohrožen život nebo zdraví svědka V., pohyboval-li se v těsné blízkosti výbuchu (7 m), když škodlivé účinky výbuchu se mohly projevit až do vzdálenosti 20 m.