Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 22.07.1969, sp. zn. 7 Co 233/69, ECLI:CZ:KSBR:1969:7.CO.233.1969.1

Ušlý medový výnos, k němuž došlo v důsledku úhynu včel, není skutečnou škodou ve smyslu § 442 odst. 1 o. z., ale jinou škodou ve smyslu § 442 odst. 2 o. z.

(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 22. 7. 1969, 7 Co 233/69)

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by bylo žalovanému (Strojní a traktorové stanici v T.) uloženo, aby nahradil žalobci škodu částkou 1595,-Kčs. K odůvodnění žaloby uváděl, že žalovaný provedl dne 8. 6. 1968 v obci H. ochranný postřik ovsa (proti plevelům); k postřiku kultury, v níž bylo tehdy více kvetoucích plevelních rostlin vyhledávaných včelami, použil takový chemický prostředek, který je pro včely škodlivý. Jednáním žalovaného, které odporuje ustanovení § 4 vyhl. č. 37/1963 Sb. (o ochraně včel, vod a ryb při hubení škůdců rostlin chemickými prostředky), byla způsobena škoda na včelách chovatelům v obci H., mj. i žalobci, jemuž uhynula asi jedna pětina včel – létavek; za uhynulé včely – létavky požadoval žalobce 245,- Kčs, za ušlý medový výnos (k úhynu včel – létavek došlo před hlavní snůškou) 1350,- Kčs.

Žalovaný namítal pouze výši škody; poukazoval na to, že tvrzený ušlý medový výnos není skutečnou škodou ve smyslu § 442 odst. 1 o. z.

Okresní soud v Třebíči zavázal žalovaného rozsudkem z 15. 5. 1969 k povinnosti nahradit žalobci škodu částkou 1350,- Kčs s přísl. Vycházel ze zjištění, že původní stav včelstev žalobce se obnovil přirozenou cestou nejpozději do tří týdnů. Ovšem v průběhu obnovování původního stavu včelstev žalobce (nahrazování uhynulých včel – létavek) uplynulo období hlavní snůšky a dočasné oslabení včelstev žalobce se projevilo v menším medovém výnosu (o 3 kg z každého z deseti úlů žalobce, což představuje – při ceně 22,50 Kčs za 1 kg medu – 1350,- Kčs). Snížení medového výnosu, který se tvořil právě v době úhynu včel – létavek žalobce v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, považoval okresní soud za skutečnou škodu žalobce (za „odškodnitelnou újmu, která žalobce zkrátila v době škodlivého jednání žalovaného“).

K odvolání žalovaného zrušil krajský soud v Brně usnesením z 22. 7. 1969 rozsudek okresního soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Odvolání žalovaného, které směřuje především proti zjišťování výše škody a stanovení rozsahu náhrady škody, je důvodné.

Skutečnou škodou ve smyslu § 442 odst. 1 o. z. je toliko taková majetková újma, která záleží ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, nastalém v důsledku škodlivého jednání. To znamená, že za náhradu skutečné škody nemůže být považována náhrada ušlého medového výnosu, který se neprojevil ve zmenšení majetku poškozeného a který bylo možno – kdyby nebylo škodlivého jednání – s ohledem na pravidelný chod věcí teprve očekávat. Ušlý medový výnos není ničím jiným než tzv. jinou škodou ve smyslu § 442 odst. 2 o. z., tj. tzv. ušlým majetkovým prospěchem, jímž je v penězích vyjádřitelná majetková újma záležející v tom, že nedojde k očekávanému zvětšení majetkového stavu poškozeného.

Z toho plyne, že okresní soud pochybil, když žalobci přiznal – ač nebyly splněny podmínky § 442 odst. 2 o. z. – jako náhradu škody i náhradu ušlého medového výnosu.

V průběhu řízení před soudem prvého stupně změnil žalobce petit žaloby tak, že požadoval alternativně náhradu škody spočívající v zeslabení každého z deseti včelstev nejméně o dva plásty. Se zřetelem k tomu bude úkolem soudu prvého stupně, aby v dalším řízení zkoumal také (doplněním řízení, popř. i v součinnosti se znalcem), zda snad v tomto směru nevznikla žalobci skutečná škoda.