Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28.11.1968, sp. zn. 7 Cz 97/68, ECLI:CZ:NS:1968:7.CZ.97.1968.1

Rozhodnutí správy důchodů o dávce závislé na zjištění zdravotního stavu předpokládalo do účinnosti vyhl. č. 78/1968 Sb. (24. 6. 1968) rozhodnutí okresní posudkové komise sociálního zabezpečení, od účinnosti vyhl. č. 78/1968 Sb. posudek okresní posudkové komise sociálního zabezpečení.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. 11. 1968, 7 Cz 97/68.)

Rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení z 15. 6. 1967 byl navrhovateli přiznán částečný invalidní důchod od 20. 6. 1967.

Navrhovatel namítal ve svém opravném prostředku, že je i dále plně invalidní a že mu proto byl přiznán toliko částečný invalidní důchod neprávem.

Městský soud v Praze potvrdil usnesením z 11. 10. 1967 rozhodnutí odpůrce s odůvodněním, že z posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení bylo spolehlivě zjištěno, že navrhovatel je pouze částečně invalidní.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že byl usnesením Městského soudu v Praze porušen zákon a zrušil je.

Z odůvodnění:

Podle § 85 odst. 1 zák. č. 101/1964 Sb. rozhoduje posudková komise sociálního zabezpečení příslušného národního výboru o tom, zda zdravotní stav občana odůvodňuje dávku sociálního zabezpečení; toto rozhodnutí tvoří podklad pro rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení (nyní správy důchodů) o vzniku a zániku nároku na dávku. Bez takového rozhodnutí o zdravotním stavu občana nemůže orgán sociálního zabezpečení rozhodnout o přiznání nebo odnětí dávky. Příslušným orgánem k rozhodnutí o plné či částečné invaliditě byla podle § 3 č. 1 písm. a) a § 14 č. 1 písm. b) vyhl. č. 108/1964 Sb. okresní posudkové komise sociálního zabezpečení. Odpůrce mohl proto přistoupit k vyměření částečného invalidního důchodu navrhovatele jen na podkladě rozhodnutí okresní posudkové komise při ONV v Praze 1, v jejímž obvodu má navrhovatel své bydliště.

V daném případě však nebylo žádné rozhodnutí okresní posudkové komise sociálního zabezpečení o částečné invaliditě navrhovatele vydáno a o změně invalidního důchodu navrhovatele bylo rozhodnuto jen na podkladě posudku krajského posudkové komise sociálního zabezpečení. To znamená, že odpůrce neměl rozhodnutí příslušného orgánu o tom, zda navrhovatel přestal být plně invalidní a stal se pouze částečně invalidní; proto nemohl navrhovateli odejmout plný invalidní důchod a přiznat mu částečný invalidní důchod. Jestliže k odnětí plného invalidního důchodu a přiznání částečného invalidního důchodu došlo bez potřebného podkladového rozhodnutí a tedy v rozporu se zákonem, nemohl soud potvrdit rozhodnutí odpůrce bez ohledu na to, že zjistil z posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení, že navrhovatel je skutečně již jen částečně invalidní.

Městský soud v Praze, který vycházel z jiného právního názoru, porušil zákon v ustanoveních § 20 a 92 zák. č. 101/1964 Sb. a § 14 č. 1 písm. b) vyhl. č. 108/1964 Sb.

Pro úplnost je třeba uvést, že citovaná ustanovení vyhlášky č. 108/1964 Sb. byla změněna s účinností od 24. 6. 1968 vyhláškou č. 78/1968 Sb. tak, že okresní posudková komise sociálního zabezpečení vydává o plné (částečné) invaliditě v řízení o dávkách sociálního zabezpečení závislých na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu posudek. To se ovšem nedotýká daného případu, protože k rozhodnutí k částečném invalidním důchodu navrhovatele došlo před účinností vyhl. č. 78/1968 Sb.