Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 14.10.1968, sp. zn. 1 Cz 55/68, ECLI:CZ:NS:1968:1.CZ.55.1968.1

O případném odkladu výkonu rozhodnutí k vydobytí pohledávky výživného pro nezletilého podle § 266 odst. 2 o. s. ř. je možno uvažovat tehdy, jestliže bylo v řízení o popření otcovství povinného k nezletilému zjištěno, že již pro plnění výživného ze strany povinného zřejmě nebudou dány podmínky (např. tehdy, když v řízení provedená krevní zkouška vyloučila hodnověrným způsobem povinného z otcovství k nezletilému, případně, když soud dospěl jinak do takového stadia řízení, že je možno očekávat úspěch žaloby o popření otcovství povinného k nezletilému).

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 14. 10. 1968, 1 Cz 55/68.)

Rozsudkem okresního soudu v Karlových Varech ze 7. 11. 1967 byla mj. schválena dohoda rodičů, podle níž se nezletilý R. S. svěřuje do výchovy matky L. S. a otec P. S. se zavazuje platit na výživu nezletilého měsíčně částku 150 Kčs, splatnou od právní moci rozhodnutí předem k rukám matky vždy nejdéle do 12. dne v měsíci.

Usnesením okresního soudu v Karlových Varech ze 16. 11. 1967 byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného k uspokojení výživného za dobu od 7. 11. 1967 do 30. 11. 1967 v částce 120 Kčs, a dále od 1. 12. 1967 v částce 150 Kčs měsíčně.

Usnesením okresního soudu v Karlových Varech ze 7. 12. 1967 byl k návrhu povinného nařízený výkon rozhodnutí odložen a plátci mzdy (Podniku bytového hospodářství v K. V.) bylo uloženo, aby sražené částky výživného deponoval do skončení probíhajícího řízení o popření otcovství k nezletilému; v ostatním zůstal nařízený výkon rozhodnutí nedotčen.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl usnesením okresního soudu ze 7. 12. 1967 porušen zákon a zrušil je.

Z odůvodnění:

Ustanovení § 266 o. s. ř. rozlišuje dva případy odkladu výkonu rozhodnutí, každý s různými účinky pro právní vztahy vzniklé nařízeným výkonem rozhodnutí. Podle ustanovení § 289 o. s. ř. nastávají totiž tyto různé účinky odkladu výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy právě vzhledem k tomu, o jaký druh odkladu se v daném případě jedná. V projednávané věci – byť to soud nevyjádřil výslovně – šlo o odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2 o. s. ř. ( § 289 odst. 2 o. s. ř.); to znamená, že mělo být uváženo, zda lze skutečně očekávat, že bude výkon rozhodnutí zastaven (srov. § 266 odst. 2 o. s. ř.). V tomto směru však nebyl dosud vytvořen předpoklad pro odklad výkonu rozhodnutí. Pouhá skutečnost, že před soudem probíhalo řízení o popření otcovství povinného k nezletilému třebaže v něm ani matka dítěte ani jiný muž přicházející v úvahu jako otec nepopírali důvěrnou známost, nemohla ještě sama o sobě vzbuzovat očekávání, že bude výkon rozhodnutí zastaven; proto nemohla být důvodem odkladu výkonu rozhodnutí.

O případném odkladu výkonu rozhodnutí ve smyslu § 266 odst. 2 o. s. ř. by bylo možno uvažovat tehdy, jestliže by bylo v řízení o popření otcovství povinného k nezletilému zjištěno, že již pro plnění výživného ze strany povinného zřejmě nebudou dány podmínky. Taková úvaha, tj. úvaha o případném odkladu výkonu rozhodnutí, by mohla být na místě např. tehdy, kdyby v řízení provedená krevní zkouška vyloučila hodnověrným způsobem povinného z otcovství k nezletilému, případně kdyby soud dospěl jinak do takového stadia řízení, němž by bylo možno očekávat, že bude žaloba o popření otcovství úspěšná.

Jiný postup soudu by mohl vyvolat nežádoucí situaci – ohrožení výživy oprávněného dítěte odložením výkonu rozhodnutí; to by bylo v rozporu s cíli řízení o výkon rozhodnutí k uspokojení výživného.

Jestliže okresní soud v Karlových Varech neposoudil věc takto, porušil zákon v ustanoveních § 266 odst. 2 a § 289 odst. 2 o. s. ř.