Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 09.02.1968, sp. zn. 7 Co 598/67, ECLI:CZ:KSHK:1968:7.CO.598.1967.1

Okresní soud v Pardubicích zamítl rozsudkem z 21. 9. 1967 žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 312 Kčs s přísl. jako nedoplatku úplaty za ústřední vytápění a dodávku teplé vody v letech 1965-1966. Vycházel hlavně z toho, že je žaloba předčasná, když nenastala splatnost pohledávky žalobce vzhledem k nedostatkům vyúčtování.

Žalobce poukazoval v odvolání mj. na to, že jím provedená vyúčtování je srozumitelné a jasné a že okresní soud zdůrazňoval příliš jeho formální nedostatky; dodal také, že věcné chyby vyúčtování neovlivňují splatnost pohledávky, nýbrž její existenci.

Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudkem z 9. 2. 1968 rozsudek soudu prvního stupně.

Z odůvodnění:

Krajský soud dospěl po přezkoumání celého rozsudku soudu prvního stupně k závěru, že odvolání není důvodné.

Splatnost nedoplatku z vyúčtování úplat za ústřední či dálkové vytápění a za dodávku teplé vody je stanovena v § 12 odst. 2 vyhl. č. 197/1957 Ú. l., který je ve vztahu k § 78 o. z., popř. § 232 o. z., specielním předpisem; podle tohoto ustanovení nastává splatnost nedoplatku v patnáctidenní lhůtě poté, kdy uživatel bytu obdržel vyúčtování. Se zřetelem k tomu bylo třeba zvážit zejména námitku odvolání, že byla splněna uvedená podmínka splatnosti nedoplatku, když žalobce zaslal žalovanému vyúčtování z 5. 7. 1967 a uplynula patnáctidenní lhůta; tím došlo podle názoru žalobce u žalovaného k prodlení.

V této souvislosti zjistil krajský soud, že žalobce doručil žalovanému vyúčtování, ovšem toto vyúčtování nebylo bez nedostatků.

Způsob vyúčtování úplat za ústřední či dálkové vytápění a za dodávku teplé vody je upraven v § 11 odst. 1 a 2 vyhl. č. 197/1957 Ú. l., podle něhož musí vyúčtování obsahovat náležitosti tam uvedené; aby žalobce splnil vyúčtovací povinnost, musel provést celkové vyúčtování v rozsahu daném v § 11 odst. 2 písm. a)-d) cit. vyhl. (specifikace nutných nákladů podle jednotlivých druhů, výpočet úplaty připadající na uživatele podle stanovených nebo dohodnutých ukazatelů, výše zaplacených záloh a jejich součet, vyčíslení nedoplatků nebo přeplatku vyplývajícího z rozdílu mezi součtem zaplacených záloh a vyúčtovanou výší úplaty). Předložená vyúčtování z 31. 7. 1966 a 5. 7. 1967 nenasvědčují tomu, že žalobce postupoval tímto způsobem. Žádné z těchto vyúčtování neobsahuje totiž specifikaci nutných nákladů podle jednotlivých druhů na celý dům ( § 3 odst. 2, § 11 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 197/1957 Ú. l.). Jmenovitě ve vyúčtování z 5. 7. 1967 jsou toliko údaje týkající se jednotlivých bytů, nikoli celého domu; jde tedy o položky, které nemohou být podkladem ke kontrole výše povinností jednotlivých uživatelů bytů. Vyúčtování z 31. 7. 1966 obsahuje jen souhrnný údaj o nutných nákladech na celý dům, který není specifikován; navíc v tomto vyúčtování chybí výpočet úplaty připadající na jednotlivé uživatele bytů podle stanovených ukazatelů ( § 11 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 197/1957 Ú. l.).

Ovšem povinností žalobce (jež nebyla v tomto případě splněna beze zbytku) nebylo jen provedení řádného vyúčtování. Uživatelé bytů nemusí obdržet celkové vyúčtování (opak nelze dovodit z ustanovení vyhl. č. 197/1957 Ú. l.), ale musí jim být dána objektivní možnost, aby se seznámili s údaji celkového vyúčtování a zkontrolovali jednotlivé položky, popř. nahlédli do dokladů. Toto oprávnění žalovaného a jemu odpovídající povinnost žalobce vyplývají z § 11 odst. 1 vyhl. č. 197/1957 Ú. l. To znamená, že uživatelé bytů musí být vyrozuměni o tom, kdy a kde bude celkové vyúčtování k dispozici, jestliže jim není doručováno; v praxi organizací bytového hospodářství se tak děje např. upozorněním na domovní vývěsní tabuli, prostřednictvím členů topné komise nebo v souvislosti s individuálním vyúčtování. Členové topné komise mohou jednat za ostatní uživatele bytů v otázkách majetkového dosahu jen tehdy, byli-li k tomu zmocněni; přitom pochopitelně není vyloučeno, aby organizace bytového hospodářství projednala celkové vyúčtování s členy topné komise aspoň předběžně v zájmu objasnění rozsahu nutných nákladů atp.

Vedle vyrozumění uživatelů bytů o tom, kdy a kde jim bude celkové vyúčtování k dispozici, je k zajištění objektivní možnosti k seznámení uživatelů bytů s vyúčtováním a k jeho kontrole třeba, aby – a v tomto směru nepostupoval žalobce důsledně – individuální vyúčtování (vyúčtování pro jednotlivé uživatele bytů) navazovalo na celkové vyúčtování. Podkladem pro výpočet výše úplat, připadajících na jednotlivé uživatele, je přece úhrn úplat v domě, jenž byl zjištěn podle úhrnu nutných nákladů ( § 3 odst. 1 vyhl. č. 197/1957 Ú. l.); individuální vyúčtování se provádí tedy podle celkového vyúčtování a obě vyúčtování tvoří do jisté míry celek. Nenavazuje-li individuální vyúčtování na celkové vyúčtování (hlavně ve vztahu k specifikací nutných nákladů podle jednotlivých druhů pro celý dům), nemohou jednotliví uživatelé bytů vskutku účinně kontrolovat správnost individuálního vyúčtování.

Z těchto důvodů usuzoval krajský soud shodně se soudem prvního stupně, že doručení vyúčtování žalobce, jež postrádalo náležitosti podle § 11 odst. 2 písm. a)-d) vyhl. č. 197/1957 Ú. l. a nevyjadřovalo potřebnou návaznost individuálního vyúčtování na celkové vyúčtování, spolu s uplynutím patnáctidenní lhůtu nezpůsobilo splatnost pohledávky žalobce a prodlení žalovaného. Případné věcné vady vyúčtování nebrání splatnosti pohledávky, jak správně namítal žalobce, ale splatnost musí být vázána na splnění povinností vyplývajících z § 11 odst. 1 a 2 vyhl. č. 197/1957 Ú. l.; pokud neodpovídá vyúčtování požadavkům těchto ustanovení, nejde o řádné vyúčtování, které jedině vede k účinkům podle § 12 odst. 2 cit. vyhl. Jinak by docházelo k zbytečným sporům, popř. by byli stíháni sankcí podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 197/1957 Ú. l. uživatelé bytů i tehdy, kdy organizace bytového hospodářství nevyúčtují zprvu řádně a doplňují vyúčtování dodatečně k námitkám a upozorněním uživatelů bytů.

Vzhledem k těmto okolnostem potvrdil krajský soud rozsudek soudu prvního stupně ( § 219 o. s. ř.).