Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 03.01.1967, sp. zn. 7 Co 612/66, ECLI:CZ:KSBR:1967:7.CO.612.1966.1

K výkladu § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce.

O výběru pracovníka, který je nadbytečným, rozhoduje organizace sama, soud nemůže v tomto směru rozhodnutí organizace přezkoumávat. Soud však zkoumá, zda jsou splněny ostatní podmínky vymezující tento výpovědní důvod.

(Rozsudek krajského soudu v Brně ze dne 3. ledna 1967 – 7 Co 612/66.)

Okresní soud Brno-město zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal toho, aby bylo zjištěno, že výpověď navrhovatele odpůrcem ze dne 23. 2. 1966 je neplatná a aby odpůrce byl uznán povinným nahradit navrhovateli ušlou mzdu.

Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvého stupně potvrdil.

Z odůvodnění:

Vzhledem k tvrzení navrhovatele, že k žádné reorganizaci u montážní správy nedošlo, a že se tedy nestal v důsledku toho nadbytečným, doplnil odvolací soud skutková zjištění soudu I. stupně, na které se jinak odvolává, dotazem na nadřízený orgán. Z jeho zprávy vyplývá, že podle statutu této výrobně hospodářské jednotky jsou oprávněni ředitelé jednotlivých podniků provádět organizační změny v podniku ve vlastní pravomoci. Podle zprávy došlo k 1. 1. 1966 v rámci reorganizace i k reorganizaci montážní správy 4. Reorganizační změny se také projevily přímo v provozu terazzo, kde navrhovatel zastával funkci mistra. V důsledku reorganizace snížil se v tomto provozu stav mistrů ze tří na dva. Před reorganizací tohoto provozu byl stav k 31. 12. 1965 takový, že mimo vedoucího S. G. byli ve středisku mistři T. R., navrhovatel a M. D. Po reorganizaci zůstal ve středisku terazzo vedoucí S. G. a mistři T. R. a M. D.

Ani po právní stránce soud I. stupně nepochybil. V daném případě jde o výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, podle něhož může organizace dát pracovníkovi výpověď, jestliže se pracovník stane pro organizaci nadbytečným vzhledem ke změně jejích úkolů, technického vybavení nebo jiným organizačním změnám. K výpovědi pracovního poměru podle tohoto ustanovení může ovšem dojít pouze tehdy, jsou-li splněny všechny ostatní podmínky vymezující tento výpovědní důvod (tj. je-li prokázána jako příčina nadbytečnosti uvedená organizační změna a nemůže-li organizace pracovníka zaměstnávat jinou prací ani po předchozí úpravě popř. ani na jiném pracovišti, nebo pracovník tuto změnu odmítá) a ostatní hmotněprávní podmínky platné výpovědi, stanovené zákoníkem práce. Organizace sama rozhoduje o výběru pracovníka, který se jeví nadbytečným a soud může přezkoumávat jen nadbytečnost v důsledku zmíněných změn, nikoliv však výběr pracovníka. Na úseku montážní správy 4 skutečně k reorganizaci došlo a ta se projevila v provozu terazzo, kde navrhovatel pracoval jako mistr od 20. 3. 1964 tím, že jeden mistr se stal nadbytečným. Byl splněn předpoklad § 46 odst. 2 zák. práce, neboť navrhovateli byla, jak zjistil již okresní soud, nabídnuta vhodná pracovní místa, která však on odmítl nastoupit. Konečně i navrhovatel připustil, že mu bylo nabízeno místo skladníka.

Pokud se navrhovatel kriticky zmiňuje o poměrech na pracovišti a poukazuje na osobní zaujatost některých pracovníků podniku vůči němu, nutno uvést, že soud, jak již řečeno, nemá možnost přezkoumávat proč právě navrhovatel byl vybrán podnikem jako pracovník nadbytečný, když skutečně vzhledem k organizačním změnám došlo k potřebě snížit v úseku, kde navrhovatel pracoval, počet mistrů o jednoho. I podle důvodové zprávy k zákoníku práce je nutno umožnit organizacím, aby regulovaly počet svých pracovníků a jejich kvalifikační složení pružně tak, aby zaměstnávaly jen takový počet pracovníků, který bude pro ně nejvýhodnější. Ježto tedy byly splněny všechny předpoklady § 46 odst. 1 písm. c), odst. 2 zák. práce i ostatní hmotně právní podmínky platné výpovědi, nezbylo než napadený rozsudek potvrdit.