Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26.10.1966, sp. zn. 11 Tz 48/66, ECLI:CZ:NS:1966:11.TZ.48.1966.1

Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. května 1966 sp. zn. 1 T 79/66 byl obviněný uznán vinným trestným činem příživnictví podle § 203 tr. zák. a též proviněním proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 16 odst. 1 zák. č. 38/1961 Sb. a § 1 písm. a), b) zák. č. 58/1965 Sb. a vedle trestu odnětí svobody bylo mu uloženo ochranné léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona vyslovil porušení zákona v ustanovení § 1 zák. č. 58/1961 Sb. a dále v ustanovení § 125 tr. ř. ve vztahu k § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. a § 203 tr. zák., rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil věc obvodnímu prokurátorovi v Praze 8 k došetření.

Z odůvodnění:

Pokud byl obviněný stíhán též pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b) tr. zák., že ke škodě svého zaměstnavatele KÚNZ Středočeského kraje v Praze 2 zpronevěřil poukázky na 320 litrů benzínu a 4 litry oleje v hodnotě celkem 672,- Kčs, obvodní soud na základě provedených důkazů snížil rozsah zpronevěřených poukázek na 40 litrů benzínu v hodnotě 84,- Kčs, když nevzal za vyvráceno obhajobu obžalovaného, že zbytek poukázek na pohonné hmoty ztratil. Z tohoto hodnocení důkazů vyvodil však obvodní soud správné právní závěry jen potud, že nejde o trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b) tr. zák., ale o provinění podle § 16 odst. 1 zák. č. 38/1961 Sb.

Obvodní soud porušil zákon, uznal-li obviněného vinným tímto proviněním s použitím § 1 zák. č. 58/1965 Sb. Provinění proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 16 odst. 1 zák. č. 38/1961 Sb. nemůže obvodní soud projednávat, neboť toto provinění není uvedeno v ustanovení § 1 zák. č. 58/1965 Sb., zakládajícím věcnou příslušnost soudů k projednání provinění a přestupků, výslovně v tomto ustanovení zákona uvedených.

Obviněný ostatně nebyl nikdy ani trestán za trestný čin proti majetku, ani pro čin proti majetku jinak postižen, takže nelze ani dovodit, že by se takového činu dopustil opětovně. Jestliže tedy obvodní soud dospěl k závěru, že obviněný skutkem, který obžaloba posoudila jako trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b) tr. zák., se dopustil pouze provinění proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 16 odst. 1 zák. č. 38/1961 Sb., nemohl toto provinění projednávat a měl věc v tomto rozsahu postoupit příslušnému místnímu lidovému soudu, příp. národnímu výboru. Svým postupem porušil tak zákon v ustanovení § 1 zák. č. 58/1965 Sb.

Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. uložil obvodní soud obviněnému ochranné léčení. Tento výrok odůvodnil tím, že obviněný se oddává nadměrnému požívání alkoholických nápojů a v důsledku toho zanedbává práci. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. může soud uložit ochranné léčení také tehdy, jestliže pachatel, který se oddává nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků, spáchal trestný čin v opilosti nebo v podobném opojení. Obvodní soud především neuvedl, o které důkazy opírá zjištění, že obviněný je osobou, která se oddává nadměrnému požívání alkoholických nápojů. Pro takový závěr nestačí pouhé doznání obviněného, na něž se v odůvodnění rozsudku poukazuje. Jiné důkazy v tomto směru obvodní soud neuvedl. Obvodní soud však nezabýval ani další zákonnou podmínkou § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., když nezdůvodnil, v čem spatřuje, že obviněný jako osoba požívající nadměrné množství alkoholických nápojů, se dopustil trestného činu (tj. příživnictví) v opilosti. Výrok o uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. je tedy nepřezkoumatelný a obvodní soud tak porušil zákon v ustanovení § 125 tr. ř.