Rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 04.03.1966, sp. zn. 5 Cz 11/66, ECLI:CZ:NS:1966:5.CZ.11.1966.1

Nelze vyloučit možnost úspěšného podání návrhu organizace na zrušení práva užívat byt podle § 184 a) o. z. i proti takovému uživateli bytu, jenž pro organizaci nikdy nepracoval, ovšem jedině tehdy, je-li zcela zřejmý společenský zájem na uvolnění bytu dosavadním uživatelem pro potřeby organizace.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. března 1966, 5 Cz 11/66.)

Navrhovatel se domáhal zrušení práva užívání bytu odpůrce v domě čp. 1751 v ul. 5. května v D. K. K odůvodnění návrhu uvedl, že odpůrce, který není pracovníkem navrhovatele, obývá byt trvale určený pro ubytování pracovníka navrhovatele; navrhovatel jej získal převodem správy národního majetku od n. p. Východočeské dřevařské závody v T.

Okresní soud v Trutnově zamítl tento návrh rozsudkem ze dne 30. 12. 1964, č. j. 5 C 844/64-7. Zdůraznil, že odpůrce nepracoval nikdy pro navrhovatele a nepřestal pro něj pracovat ve smyslu slovního znění § 184 písm. a) o. z.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, že rozsudkem okresního soudu v Trutnově byl porušen zákon, a tento rozsudek zrušil.

Z odůvodnění:

Okresní soud v Trutnově vycházel z názoru, že návrh organizace na zrušení práva užívat byt podle § 184 písm. a) o. z. – především vzhledem ke slovnímu znění tohoto ustanovení – může být s úspěchem podán pouze proti takovému uživateli bytu trvale určeného pro ubytování pracovníka organizace, který pracoval pro organizaci a později pro ni přestal pracovat. Zřejmě z toho důvodu již nezjišťoval podrobněji zájem navrhovatele na uvolnění bytu a zájem odpůrce na zachování jeho práva užívání bytu, naléhavou potřebu bytu pro jiného pracovníka navrhovatele atp.

Tento názor okresního soudu v Trutnově, který v žádném případě nedovoluje zrušení práva užívání bytu podle ustanovení § 184 písm. a) o. z. uživatele bytu trvale určeného pro ubytování pracovníka organizace, jenž pro organizaci nikdy nepracoval, není ve shodě se smyslem zvláštní úpravy dispozice s byty trvale určenými pro ubytování pracovníka organizace, sledujícím zejména poskytnutí záruk k tomu, aby tyto byty nebyly odnímány svému určení.

Uvedený smysl zvláštní úpravy dispozice s byty trvale určenými pro ubytování pracovníka organizace vyžaduje takový výklad ustanovení § 184 písm. a) o. z., který zcela a předem nevylučuje možnost úspěšného podání návrhu organizace na zrušení práva užívat byt podle § 184 písm. a) o. z. i proti takovému uživateli bytu trvale určenému pro ubytování pracovníka organizace, jenž pro organizaci nikdy nepracoval, ovšem jedině tehdy, je-li ze všech okolností projednávané věci zcela zřejmý společenský zájem na uvolnění bytu dosavadním uživatelem pro potřeby organizace. Existenci tohoto společenského zájmu zjistí soud jen odpovědným porovnáním zájmu organizace na uvolnění bytu trvale určeného pro ubytování pracovníka organizace se zájmem uživatele bytu, který pro organizaci nikdy nepracoval, na zachování jeho práva užívání bytu, a to na základě znalosti situace, v níž vzniklo právo užívání bytu. Podkladem bude stupeň naléhavosti potřeby bytu pro pracovníka organizace, možnost poskytnutí vhodné náhrady dosavadnímu uživateli bytu, poměrům účastníků atp.

Z toho plyne, že okresní soud v Trutnově měl provést nejprve úplné a spolehlivé zjištění (mj. též vyžádáním stanoviska příslušného národního výboru ve smyslu § 128 odst. 1 o. s. ř.) všech důležitých okolností projednávané věci (včetně okolností vzniku práva užívání bytu) a jejich všestranné zhodnocení. Teprve na podkladě výsledků takto provedeného řízení mohl uvažovat o tom, jsou-li či nejsou-li dány důvody podle § 184 písm. a) o. z. ke zrušení práva užívání bytu odpůrce v domě čp. 1715 v ul. 5. května v D. K., který je bytem trvale určeným pro ubytování pracovníka navrhovatele.

Jestliže okresní soud v Trutnově postupoval jiným způsobem, porušil zákon v ustanoveních § 6, 120 odst. 1, § 128 odst. 1, § 132 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 184 písm. a) o. z.