Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13.09.1965, sp. zn. 11 Co 358/65, ECLI:CZ:MSPH:1965:11.CO.358.1965.1

Účelem ustanovení § 30 not. řádu je, aby mohla být učiněna taková neodkladná opatření, která by v zájmu dědiců nebo společnosti vyloučila možnost poškození nebo ztráty majetku zůstavitele. Účelem tohoto ustanovení není, aby v řízení o projednání dědictví státní notářství řešilo spory dědiců o tom, jak mají užívat věci náležející do dědictví.

(Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. září 1965, 11 Co 358/65.)

Státní notářství pro Prahu 7 zamítlo návrh dědiců, aby správa a užívání chaty náležející do dědictví byly svěřeny všem dědicům. Vycházelo z názoru, že správa chaty je obstarávána poz. manželkou, takže není zapotřebí neodkladných opatření ve smyslu § 30 odst. 1 not. řádu.

Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání poz. synové, v jejichž užívání chata zatím není, a žádají, aby bylo změněno tak, že se jejich návrhu vyhovuje. Poukazují na to, že poz. manželka jim zabraňuje v užívání chaty, že tam nemohou trávit odpočinek, že není jisto, kdy bude možno provést vypořádání dědictví a že je proto jak v zájmu odvolatelů, tak i v zájmu společnosti, aby o užívání chaty bylo neprodleně rozhodnuto.

Městský soud v Praze rozhodnutí státního notářství potvrdil.

Z odůvodnění:

Státní notářství správně vystihlo účel ustanovení § 30 not. řádu spočívající v tom, aby bylo orgánu projednávajícímu dědictví umožněno učinit taková neodkladná opatření, která by v zájmu dědiců nebo společnosti vyloučila možnost poškození nebo ztráty majetku, který je předmětem dědictví. Účelem tohoto ustanovení není však, aby státní notářství v řízení o projednání dědictví řešilo spory dědiců o tom, jak mají užívat zděděné věci. Účel projednání dědictví směřuje výhradně k tomu, aby zjistilo rozsah zanechaného majetku pokud jde o aktiva i pasiva, zajistilo tuto podstatu před neoprávněnými zásahy dědiců nebo třetích osob a postaralo se o spravedlivé vypořádání mezi dědici. Otázka sporů mezi dědici o způsobu a rozsahu užívání věcí náležejících do dědictví, je otázkou spoluvlastnickou a nikoliv dědickou. Právem proto státní notářství zamítlo návrh odvolatelů a jeho rozhodnutí bylo třeba potvrdit ( § 219 o. s. ř.), neboť ani v odvolání nebylo uplatněno, že o správu chaty není vůbec postaráno, takže jsou ohroženy zájmy dědiců.