Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16.07.1965, sp. zn. 7 Tz 48/65, ECLI:CZ:NS:1965:7.TZ.48.1965.1

K výkladu ustanovení § 15 odst. 1 vyhl. č. 141/1960 Sb. (otáčení vozidla)

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. července 1965 – 7 Tz 48/65.)

Usnesením okresního prokurátora v Ostravě ze dne 27. ledna 1965 sp. zn. 7 Pv 387/64 bylo podle § 177 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného A. pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 tr. zák.

Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem Nejvyšší soud toto usnesení okresního prokurátora zrušil a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:

Usnesením vyšetřovatele Městské správy VB v Ostravě ze dne 12. listopadu 1964 bylo podle § 164 tr. ř. zahájeno vyšetřování a současně podle § 165 odst. 1 tr. ř. vzneseno obvinění proti obviněnému A. pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 tr. zák., a to v podstatě proto, že dne

10. listopadu 1964 jako řidič osobního auta ve Svinově při otáčení na Gottwaldově třídě do protisměru nedal přednost za ním jedoucímu motocyklistovi L., v důsledku čehož motocyklista narazil zezadu do otáčejícího se osobního auta. V důsledku nehody utrpěl motocyklista a jeho tandemista zranění.

Okresní prokurátor v Ostravě usnesením ze dne 27. 1. 1965, sp. zn. 7 Pv 387/64 podle § 177/1b) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro uvedený trestný čin zastavil. Uvedené rozhodnutí odůvodnil tím, že výsledky vyšetřování nebylo zjištěno porušení pravidel silničního provozu ze strany obviněného A., nýbrž že k nehodě došlo v důsledku značné rychlosti jízdy motocyklisty.

Proti tomuto usnesení podal generální prokurátor ve lhůtě stanovené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. V ní vytýká nesprávnost rozhodnutí a porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž okresní prokurátor zastavil trestní stíhání, aniž vyšetřováním byl zjištěn skutečný stav věci, objasněny všechny okolnosti případu a dále, že důkazy nebyly hodnoceny na základě pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak to ukládá orgánům činným v trestním řízení uvedené ustanovení trestního řádu.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.

Z výpovědi svědků L. a M. vyplývá, že tito spatřili auto, řízené obviněným, jeti malou rychlostí těsně při pravém okraji vozovky a z toho důvodu se řidič motocyklu L. rozhodl auto předjet. Když se motocyklista přiblížil k autu do vzdálenosti asi 20 m, obviněný rozsvítil levý ukazatel a ihned počal vytáčeti doleva a vjel motocyklistovi do jízdní dráhy a tento přes snahu zabrzdit najel zezadu do auta. Z výpovědi svědka N. pak možno zjistit, že obviněný po rozjetí vozidla jel těsně po pravé straně vozovky, poté zapnul levý ukazatel směru a najížděl šikmo na střed vozovky. Sám obviněný uvedl, že před najetím do středu vozovky si nepovšiml, zda za ním na vozovce někdo jede, že však viděl přijíždět od Poruby v protisměru vůz elektrické dráhy a když najížděl ke kolejím elektrické dráhy, podíval se dozadu a viděl světlo a proto zabrzdil. V tom okamžiku však došlo k nehodě. Z fotodokumentace, založené ve spise, je pak zřejmé, že obviněný otáčel vozidlo vlevo již na pravé straně vozovky a při spatření vozu elektrické dráhy zastavil ve středu vozovky a poté došlo k nárazu. Při vyšetřování pak nebyla plně objasněna intenzita zranění motocyklisty.

Při posuzování zavinění na této nehodě měl okresní prokurátor vycházet z ustanovení vyhlášky MV č. 141/60 Sb., především z ustanovení § 15 odst. 1, podle kterého smí řidič otáčet jen tehdy, neohrozí-li ostatní účastníky silničního provozu a neomezili v jízdě ostatní vozidla. Otáčení je změna směru jízdy o 180 stupňů a je možno je provést dvojím způsobem. Po předchozím označení změny směru jízdy zajede řidič do levé části poloviny vozovky, tj. ke středu vozovky, odtud otočí vozidlo do protisměru. Při tom dává přednost v jízdě všem protijedoucím vozidlům a tramvajím, jedoucím v obou směrech.

Ve většině případů nebude však možné otočit tímto základním způsobem – pro nedostatečnou šířku vozovky anebo pro rozměry vozidla. Řidič v takovém případě zajede těsně k pravému okraji vozovky, dá přednost v jízdě všem vozidlům, a to jak proti sobě, tak i za sebou a otočí vozidlo do protisměru. Znamení pro změnu směru jízdy nemusí při otáčení řidič dávat tehdy, kdyby si jím vynucoval vůči zezadu jedoucím vozidlům přednost v jízdě, kterou nemá.

Teprve po došetření všech výše uvedených okolností nehody bude možno správně rozhodnout o zavinění jednotlivých účastníků nehody.

Okresní prokurátor, který tedy rozhodl na podkladě neúplného skutkového zjištění a nezjednal si bezpečný skutkový podklad pro své rozhodnutí a ani provedené důkazy nehodnotil na základě pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř.