Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 21.09.1965, sp. zn. 4 Cz 120/65, ECLI:CZ:NS:1965:4.CZ.120.1965.1

O návrhu těhotné ženy, jímž jsou uplatňovány nároky opatřené o ustanovení § 95 odst. 2 zák. o rod., může být kladně rozhodnuto po narození dítěte.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. září 1965, 4 Cz 120/65.)

Dne 7. ledna 1964, tedy ještě za účinnosti zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb., požádala navrhovatelka o vydání prozatímního opatření, kterým by bylo odpůrci uloženo, aby jí poskytl předem přiměřenou částku k zajištění nákladů jejího těhotenství a slehnutí, jakož i úhrady osobních potřeb jejích a výživy dítěte, jehož narození očekávala, na dobu tří měsíců. V odůvodnění návrhu uvedla, že je svobodná a že odpůrce je otcem očekávaného dítěte. Dovolávala se přitom ustanovení § 76 a 77 zák. o právu rodinném.

Okresní soud v Mostě rozsudkem z 22. dubna 1964 návrh zamítl. Uvedl, že za účinnosti zákona o rodině č. 94/1963 Sb. nutno postupovat podle § 95 odst. 2 tohoto zákona a že podle něho by bylo možno vyhovět jenom tehdy, pokud by bylo rozhodnuto v době před narozením dítěte. Když zjistil, že navrhovatelka porodila 21. března 1964 dvojčata, její návrh zamítl.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že usnesením okresního soudu v Mostě byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.

Z odůvodnění:

Okresní soud ke zjištění, že navrhovatelka již 21. března 1964 porodila, vyvodil nesprávný závěr, že po narození dětí, není již možno o návrh matky rozhodnout. Je nutno souhlasit s názoru, že po 1. dubnu 1964 nutno nárok navrhovatelky, opřený o ustanovení § 77 zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb., posuzovat podle ustanovení § 95 odst. 2 zákona o rodině č. 94/1963 Sb. Úprava nároků neprovdané matky podle § 95 odst. 2 zák. o rod. je však v podstatě shodná s dřívější úpravou podle § 77 zákona o právu rodinném.

Za účinnosti zák. č. 265/1949 Sb. byl konkrétně zastáván názor (viz rozhodnutí, uveřejněné pod čís. 65/52 Sbírky soudních čs. soudů), že narození dítěte nebrání věcnému vyřízení návrhu na prozatímní opatření podle § 77 zákona o právu rodinném, který byl učiněn před slehnutím. Na tom se nezměnilo nic ani po vydání zákona o rodině č. 94/1963 Sb., neboť ani ze znění § 95 odst. 2 tohoto zákona, ani z jiného ustanovení nelze dovodit, že by nemohlo být o návrhu těhotné ženy rozhodnuto kladně po narození dítěte. Podle tohoto ustanovení může soud rozhodnout jen k návrhu těhotné ženy. Z toho plyne, že rozhodnou je skutečnost, kdy návrh byl podán, tj. zda se tak stalo ještě v době těhotenství, před tím, než došlo k narození dítěte. Je tedy celkem nerozhodná ta – v podstatě náhodná a navrhovatelkou neovlivnitelná – skutečnost, kdy bude soudem o návrhu rozhodnuto. Jinak by byla neprovdaná matka dítěte tím, že by se řízení z jakýchkoliv důvodů protáhlo na dobu po narození dítěte, zbavena výhod tohoto ustanovení, podle něhož lze uvedenou povinnost uložit tomu, jehož otcovství k dítěti sice nebylo dosud určeno, je však pravděpodobné.

Pokud tedy okresní soud, vycházeje z nesprávného právního názoru, zamítl návrh, porušil zákon v ustanovení § 95 odst. 2 zákona o rodině, č. 94/1963 Sb.