Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.05.1965, sp. zn. 6 Co 215/65, ECLI:CZ:KSHK:1965:6.CO.215.1965.1

Při stanovení výživného a v jeho rámci ošetřovaného ( § 103 zák. o rod.), určí soud výživné na každé dítě, do každého domova a pro každého z rodičů zvlášť, a potom stanoví ošetřovné.

Solidarita závazku, plynoucího z vyživovací povinnosti není možná.

(Rozhodnutí krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 1965, 6 Co 215/65.)

Okresní soud v Ústí nad Orlicí určil ošetřovné na nezletilé A. a R. K., umístěné v dětských domovech.

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání rodičů, kteří poukazovali na to, že stanovené ošetřovné je vysoké, rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil.

Z odůvodnění:

V daném případě jde o určení ošetřovného na nezl. A. a R. K., které jsou na základě soudního rozhodnutí umístěny v dětských domovech od 17. 11. 1964. Soud je proto povinen podle § 103 zák. o rod. upravit rozsah vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci i výši ošetřovného. Výše ošetřovného se má stanovit podle vyhl. č. 115/1958 Ú. l.

Nejprve je soud povinen vyzvat příslušné domovy, kde jsou děti umístěny, aby učinily vlastní konkrétní návrhy k výši ošetřovného. Tyto ústavy jsou účastníky řízení o určení ošetřovného podle § 94 odst. 1 o. s. ř. a proto o každém jednání musí být také vyrozuměny. Návrhem ústavu na ošetřovné není soud sice vázán, avšak může sloužit soudu za základ rozhodnutí. V rozhodnutí musí být stanoveno výživné pro každého z rodičů samostatně bez ohledu na to, zda žijí spolu či nikoliv a musí jim být uloženo, aby příspěvky zasílali správě ústavu. Ošetřovné přirozeně musí být určeno také pro každé dítě zvlášť. Výživné určené soudem považuje se za vlastní příjem chovance a odevzdává se ve prospěch domova až do výše, kterou osoby výživou povinné by byly povinny platit jako ošetřovné s příplatkem na ošacení ( § 2 odst. 2 vyhl. č. 115/1958 Ú. l.). Protože řízení provádí soud podle § 103 zák. o rod., znamená to, že není možná solidarita závazku plynoucího z vyživovací povinnosti, kterou zákon o rodině nezná a vyživovací povinnost musí být stanovena každému z rodičů samostatně, pokud mají vlastní příjem. To ostatně lze vyvodit i z ustanovení § 2 odst. 2 cit. vyhlášky (viz. slova „osoby výživou povinné“). Na věci nic nemění, že podle § 3 odst. 1 vyhlášky se příjmy rodičů sčítají, to má totiž význam pro zařazení do stupnice sazeb ošetřovaného které podle příjmů je progresivně odstupňováno. Při stanovení výživného soud vezme zřetel k obecnému ustanovení § 96 odst. 1 zák. o rod. a podle něho je určí. Pokud by soud stanovil výživné, které by přesahovalo rámec ošetřovaného, byl by zbytek dalším příjmem dítěte k zajištění jeho dalších potřeb. Protože v daném případě rodiče mají povinnost ještě k dalším čtyřem dětem, které s rodiči žijí ve společné domácnosti, není vyloučeno i takové rozhodnutí, kde výživným bude stejná částka jako ošetřovné. Výrok soudu musí však vyznít tak, že soud určí výživné na každé dítě, do každého domova a pro každého z rodičů zvlášť a potom stanoví ošetřovné. Teprve tímto výrokem získává domov podklad pro případný výkon rozhodnutí.

Okresní soud má však také možnost podle § 6 cit. vyhlášky povolit zmírnění snížením základní sazby ošetřovného v jednotlivých případech zasluhujících zvláštního ohledu o jeden až dva stupně stupnice ošetřovného. A zde není vyloučeno takové snížení provést právě s ohledem na značný okruh vyživovacích povinností rodičů. Je přirozené, že výpočet ošetřovného musí být prováděn podle hledisek uvedených ve vyhlášce.