Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 08.12.1964, sp. zn. 6 Co 651/64, ECLI:CZ:MSPH:1964:6.CO.651.1964.1

Je dáno uvážení soudu, zda zvolí či nezvolí postup podle § 186 odst. 2 o. s. ř., tj. že uloží navrhovateli, pokud jím není státní orgán nebo zdravotnické zařízení, aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného s tím, že soud řízení zastaví, nebude-li vysvědčení předloženo.

Soud nebude požadovat předložení lékařského vysvědčení tam, kde by se zdál podle okolností případu takový požadavek zbytečným, nebo když by jiné okolnosti nasvědčovaly tomu, že je v obecném zájmu, aby řízení bylo provedeno (kde by např. mohlo dojít k ohrožení života či zdraví jiných osob).

(Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 1964, 6 Co 651/64.)

Obvodní soud pro Prahu 4 uložil navrhovateli, který podal návrh, aby jeho manželka byla zbavena způsobilosti k právním úkonům, aby předložil lékařské potvrzení o duševní chorobě manželky. Navrhovatel této výzvě nevyhověl a soud proto řízení zastavil.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.

Z odůvodnění:

Podle § 186 odst. 2 o. s. ř., kterého se soud prvého stupně správně dovolal, může soud uložit navrhovateli (není-li navrhovatelem státní orgán nebo zdravotnické zařízení), aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného s tím, že není-li vysvědčení předloženo, soud řízení zastaví.

Soud prvého stupně tedy správně postupoval, když řízení zastavil, jestliže navrhovatel vysvědčení, které mu bylo uloženo předložit, soudu ve lhůtě nepředložil.

Soud ovšem postup uvedený v § 186 odst. 2 o. s. ř. zvolit může, ale nemusí. Jde o to, zda v tomto případě bylo na místě, aby takto postupoval. Soud zajisté nebude požadovat předložení lékařského vysvědčení v případě, kdy by se z okolností případu jevil takový požadavek zcela zbytečný, nebo když by jiné okolnosti nasvědčovaly tomu, že je v obecném zájmu, aby řízení bylo provedeno (například kde by mohlo dojít k ohrožení života či zdraví jiných osob).

O takový případ tu však nejde. Jak odvolací soud zjišťuje ze spisu obvodního soudu pro Prahu 4, vede se mezi účastníky řízení o určení vyživovací povinnosti k nezl. D. F., nar. 25. 1. 1959. Z tohoto spisu je patrno, že poměry v dosavadním prostředí účastníků byly značně nevyrovnané. Podle tvrzení matky, odjela matka s dítětem ke svým rodičům proto, aby dítě ušetřila denních výstupů. Podle zatím provedeného šetření orgánem péče o dítě v O. matka, která je v O. již zaměstnána, žije s dítětem u své matky. V rodině jsou podmínky pro výchovu dítěte. Z téhož spisu dále plyne, že poslední zaměstnavatel podal o matce velmi slušný posudek, pokud jde o její morálně politický charakter. Konečně z téhož spisu plyne, že to byl naopak navrhovatel, který v důsledku pokusu o sebevraždu byl držen od 13. 8. do 19. 8. 1964 v psychiatrické léčebně s diagnosou reaktivní deprese.

Za této situace je jasné, že bylo zcela správné, když soud prvého stupně trval na předložení lékařského vysvědčení, měl-li zahájit řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům manželky navrhovatele, a že proto právem, když této žádosti nebylo vyhověno, řízení podle § 186 odst. 2 o. s. ř. zastavil.