Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 07.10.1964, sp. zn. Prz 102/64, ECLI:CZ:NS:1964:PRZ.102.1964.1

Nemá právní větu.

(Rozhodnutí presidia Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1964 – Prz 102/64)

Presidium Nejvyššího soudu považuje z hlediska obecné platnosti za nesprávnou prvou část právní věty, uveřejněné pod č. 4 rozhodnutí ve věcech trestních ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR ročník 1964.

Tato nesprávná část právní věty zní: „Vyhýbání se poctivé práci podle § 203 odst. 2 tr. zák. je soustavné, jedná-li tak pachatel nepřetržitě po delší dobu, tedy aspoň po dobu tří měsíců.“

Plénum Nejvyššího soudu ve směrnici čj. Pls 4/64 k výkladu ustanovení § 203 tr. zák. ve znění čl. 1 zák. č. 53/1963 Sb. vyložilo zákonný znak soustavného vyhýbání se poctivé práci. Podle této směrnice je vyhýbání se práci soustavné, jedná-li tak obviněný nepřetržitě po delší dobu nebo tehdy, když pachatel třeba i po kratší dobu bezprostředně navazuje na předchozí obdobný způsob života, pro který byl již případně postižen.

Tímto výkladem zdůraznilo plénum Nejvyššího soudu, že posouzení toho, zda se obviněný vyhýbal poctivé práci soustavně, odvisí od všestranně zjištěných okolností každého jednotlivého případu. Časové vymezení pojmu „soustavně“, které by mělo obecnou platnost, je v rozporu s požadavkem, aby každý jednotlivý případ byl posuzován ve všech jeho souvislostech. Z toho důvodu považuje presidium Nejvyššího soudu uvedenou část právní věty z hlediska obecné platnosti za nesprávnou.