Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.01.1963, sp. zn. 3 To 9/63, ECLI:CZ:KSOS:1963:3.TO.9.1963.1

Jednání obviněného, který předstíráním rodičům, že je zaměstnán nebo že si zaměstnání hledá, dociluje, že ho vyživují a poskytují mu i peníze k osobní spotřebě, nutno považovat za nekalý způsob obživy podle ustanovení § 203 tr. zák.

(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 10. ledna 1963 – 3 To 9/63)

Okresní soud v Ostravě uznal obžalovaného vinným trestným činem příživnictví podle § 203 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 1. 6. 1962 do svého zadržení dne 15. 11. 1962 jako zaměstnanec n. p. NHKG provoz 32 – elektroúdržba v Ostravě-Kunčicích vůbec nepracoval, při čemž se nechal živit svými rodiči, kterým předstíral, že dochází do zaměstnání, načež poté, když na jeho vyhýbání se práci přišli, a odepřeli mu další podporu, jídlo jim ze spíže odcizoval.

Krajský soud v Ostravě odvolání okresního prokurátora proti výroku o trestu zamítl.

Z odůvodnění:

Krajský soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost předcházejícího řízení, podané odvolání však neshledal důvodným.

Soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Svědectvím J. soud zjistil, že obžalovaný je vázán pracovní smlouvou v n. p. NHKG, kde byl zařazen podle svého oboru v provozu č. 3ě – elektroúdržba. Ačkoliv znal své povinnosti a byl již jednou v r. 1961 podmíněně odsouzen pro záporný poměr k práci rozhodnutím okresního soudu v Ostravě, opětovně dne 1. 6. 1962 přestal pracovat. Obžalovaný sám doznal skutkový děj, aniž by mohl vysvětlit důvody svého jednání. Uvedl také, že ani pohovor na MO-VB v Zábřehu nedosáhl požadovaného účinku a nadále pokračoval v meškání směn v závodě. Podle obsahu vyšetřovacího spisu bylo s obžalovanými několikrát hovořeno na oddělení VB v Ostravě-Zábřehu, kde byl upozorňován na závažnost svého počínání a poskytnuta mu veškerá pomoc k návratu do zaměstnání. Stejně tak z výpovědi otce obžalovaného vyplývá, že i z této strany bylo učiněno vše, aby se urychleně vrátil na pracoviště, při čemž obžalovaný dále klamal rodiče, když dokonce s matkou odešel až na závod, aby předstíral nástup do práce. Stejně tak je prokázáno, že několikrát uváděl rodičům změnu závodu v rámci podniku, aby dosáhl dalšího poskytování zejména jídla, ubytování, jakož i drobných finančních prostředků.

Obžalovaný také odmítal jakékoliv výchovné působení společenských organizací na závodě, i domluvy OO-VB, klamal nadále své rodiče, že dochází do zaměstnání, takže mu poskytovali stravu a z počátku i menší peněžité částky, později pak jim jídlo dokonce též odcizoval.

Za tohoto stavu učinil soud I. stupně správný závěr o vině obžalovaného a uložil mu přiměřený trest odnětí svobody.