Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20.12.1962, sp. zn. 5 Tz 48/62, ECLI:CZ:NS:1962:5.TZ.48.1962.1

Rozsudkem okresního soudu v Pardubicích byl obžalovaný uznán vinným trestním činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let za to, že v přesně nezjištěné době v březnu 1962 uložil ve své stodole nacházející se v objektu domu čp. 72 v D. asi 7 papírových pytlů, naplněných nehašeným vápnem, ve kterých byl dříve uložen ledek, bez provedení základních protipožárních opatření a v rozporu s ustanovením vyhl. č. 135 z r. 1956 Ú. l., a tak došlo v důsledku toho k zvlhnutí nehašeného vápna, a tím i dne 15. 5. 1962 v odpoledních hodinách k požáru stodoly, při čemž na majetku obviněného byla způsobena škoda ve výši asi 25 000,- Kčs a na majetku JZD (shořením uskladněné krmné slámy, žacího travního stroje a pohrabovačky) škoda ve výši asi 2500,- Kčs.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, rozsudek okresního soudu v Pardubicích zrušil a věc vrátil okresnímu prokurátorovi v Pardubicích k došetření.

Z odůvodnění:

Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že požár na vlastním majetku, ať už je způsobena úmyslně nebo z nedbalosti, může být obecným ohrožením pouze tehdy, jestliže je tím současně ohrožen ve velkém rozsahu i cizí majetek. Tato skutečnost, pro posouzení viny rozhodná, nebyla vůbec zkoumána. Ve spise je sice založen plánek místa požáru, ale z tohoto nelze dojít k bezpečnému závěru, zda požárem na usedlosti obviněného byly ohroženy i sousední objekty, a zda tudíž škoda velkého rozsahu cizímu majetku hrozila.

Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.

K naplnění trestného činu obecného ohrožení jak úmyslného podle § 179 tr. zák., tak i z nedbalosti podle § 180 tr. zák., se vyžaduje nejen způsobení požáru, povodně nebo škodlivého účinku výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil, anebo jiného podobného jednání, nýbrž i to, že by tímto jednáním byli vydáni lidé v nebezpečí škody velkého rozsahu.

Okresní soud ve svém rozsudku vychází pouze ze zjištění, že způsobením požáru obžalovaným byla způsobena škoda na vlastním majetku obžalovaného v částce 25 000,- Kčs a na majetku JZD v částce 2500,- Kčs. Okresní soud se však vůbec nezabýval otázkou, zda působením požáru obžalovaným vzniklo bezprostředně hrozící nebezpečí škody velkého rozsahu cizímu majetku. Trestný čin obecného ohrožení způsobením nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku předpokládá, že škoda hrozila cizímu majetku, tedy majetku, který nenáleží obžalovanému, nebo který mu nenáleží výlučně (je třeba ve spoluvlastnictví), při čemž škodou velkého rozsahu rozumí se škoda, která zpravidla vznikne povodní, požárem, explosí apod.

Při tom okresní soud pokládá nesprávně škodu v částce 25 000,- Kčs, která byla požárem způsobena na majetku obžalovaného za těžší následek podle § 180 odst. 2 písm. c) tr. zák.

K spravedlivému posouzení, zda jednáním V. byl naplněn trestný čin obecného ohrožení podle § 180 odst. 1 tr. zák., mělo být zjištěno, zda požárem byly vydány sousední objekty nebo budovy v nebezpečí zničení nebo poškození, a jak velká škoda bezprostředně hrozila.

Z výpovědi svědků a znalce, ani z plánu nebo fotodokumentace není zjištěno, zda a jaká škoda sousedům hrozila a zda zde bylo bezprostřední nebezpečí, že sousední objekty budou požárem zničeny. Jelikož soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, nerozhodl spravedlivě a porušil tak zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Bude proto třeba výslechem svědků, kteří byli při požáru, popřípadě výslechem znalce, pořízením plánku a fotografií, popř. popisem místní situace (místním ohledáním), přesně zjistit, jaké objekty jsou v blízkosti požáru, jak byl požár intenzívní, jak se šířil, a pak posoudit, zda způsobením požáru byl vydán cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu.

Jelikož jde o obsáhlé došetření celého případu a na výsledku závisí trestnost činu obžalovaného, zrušil Nejvyšší soud napadený rozsudek v celém rozsahu a věc vrátil okresnímu prokurátorovi k došetření.