Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.1962, sp. zn. 4 To 648/62, ECLI:CZ:KSPH:1962:4.TO.648.1962.1

Odsouzený byl okresním soudem v Kladně odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zák. z r. 1950 k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně, a dále byl vysloven podle § 51 odst. 2 cit. tr. zák. vedlejší trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let po výkonu trestu. Trestného činu se dopustil obžalovaný tím, že dne 23. 12. 1957 kolem 17,00 hod., jako řidič autojeřábu Tatra 111, jel po státní silnici z Nového Strašecí směrem ku Praze a v úseku mezi osadami Toskánkou a Fialkou, okr. Kladno, následkem nepřiměřené a neopatrné jízdy při předjíždění osobního auta, zachytil levým předním blatníkem autojeřábu proti němu jdoucího školáka, který byl na místě usmrcen.

Odsouzený si trest odnětí svobody v celém rozsahu odpykal. Odborová organizace ROH na závodě, kde odsouzený pracuje, žádostí ze dne 16. 4. 1962 a

10. 10. 1962 nabídla soudu převzetí záruky za odsouzeného s tím, aby bylo upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel.

Okresní soud v Kladně žádost odborové organizace ROH, v níž nabízí záruku za odsouzeného, zamítl.

Krajský soud v Praze ke stížnosti společenské organizace napadené usnesení soudu 1. stupně zrušil a vyslovil, že vzhledem k přijetí záruky, nabídnuté odborovou organizací ROH podle § 61 odst. 2 tr. zák., podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel, uloženého odsouzenému rozsudkem okresního soudu v Kladně, a zkušební lhůtu stanovil na dva roky.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením okresní soud návrh zamítl; své rozhodnutí v podstatě odůvodnil tím, že odsouzený se dopustil trestného činu velmi závažného. Protože nešlo tedy o trestný čin menší společenské nebezpečnosti, nebylo možné podle jeho názoru přijmout ani nabídnutou záruku společenské organizace.

Stěžovatel poukazuje ve své stížnosti jednak na některé okolnosti, z nichž soudí, že jak vzhledem ke způsobu provedení činu, tak vzhledem k osobě pachatele, jeho pohnutkám a míře zavinění, společenská nebezpečnost spáchaného činu sama o sobě v dané věci nevylučuje postup podle § 61 odst. 2 tr. zák. Poukazuje dále na to, že tím, že odsouzený nemůže vykonávat funkci řidiče, vznikají určité potíže na pracovišti.

Krajský soud proto z podnětu stížnosti přezkoumal napadené usnesení soudu 1. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo. Zjistil, že provedená šetření jsou úplná, takže o návrhu lze rozhodnout.

Okresní soud při svém posuzování návrhu přehlédl rozdíl mezi ustanovením § 4 odst. 1 tr. ř. a § 6 odst. 1 tr. ř. Ustanovení § 4 odst. 1 tr. ř. má na mysli možnost převzetí nabídnuté záruky společenskou organizací v řízení, ve kterém se rozhoduje o vině a trestu. V takovém řízení může soud při projednání věci v hlavním líčení přijmout nabídnutou záruku jen u činu menší společenské nebezpečnosti.

O takové řízení však v dané věci nejde, takže na návrh nyní projednávaný se vztahuje ustanovení § 6 odst. 1 tr. zák., kde již není uvedena podmínka menší společenské nebezpečnosti spáchaného činu.

Návrh společenské organizace na podmíněné upuštění zbytku trestu zákazu činnosti nutno posuzovat z hlediska § 61 odst. 2 tr. zák. a § 6 odst. 1 tr. ř. Výkon trestu zákazu činnosti započal ( § 49 odst. 3 tr. zák.) dnem propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, to jest 21. 7. 1959. Polovina jeho výkonu tedy uplynula ke dni 21. 1. 1962. Je proto třeba zkoumat, zda jsou dány podmínky pro přijetí nabídnuté záruky společenskou organizací ve smyslu § 61 odst. 2 tr. zák. V této souvislosti je potom třeba přihlédnout především k tomu, že nabídnutá záruka společenské organizace na závodě, kde odsouzený pracuje, má všechny formální náležitosti. Rovněž i druh a způsob prací, které odsouzený nyní vykonává, dobře umožňují, aby na něho bylo k dovršení jeho nápravy členy kolektivu působeno. Podle posudků na jeho osobu, jak k současné době, tak k době vztahující se před spácháním trestného činu, je odsouzený dobrým pracovníkem, vedl a vede spořádaný život, účastní se společenských akcí na závodě.

Jsou proto, s ohledem na uvedené okolnosti, dány podmínky k tomu, aby nabídnutá záruka společenskou organizací byla přijata.

Proto bylo rozhodnuto – i když z jiných důvodů, než stěžovatel uplatňuje – jak výše uvedeno a odsouzenému byla stanovena přiměřená zkušební lhůta.