Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 19.04.1962, sp. zn. 3 To 147/62, ECLI:CZ:KSBR:1962:3.TO.147.1962.1

Okresní soud uznal obžalovaného vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2 tr. zák., poněvadž obžalovaný dne 5. ledna 1962 v pohostinství Jednota napadl předsedu JZD výhrůžkou, že ho zabije proto, že mu dal špatný posudek.

Za to odsoudil soud obžalovaného k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce a podle § 58 a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku.

Krajský soud v Brně k odvolání okresního prokurátora napadený rozsudek zrušil a uznal obžalovaného vinným, že dne 5. ledna 1962 bezdůvodně napadl předsedu JZD nadávkami a výhrůžkou, že ho zabije, protože mu dal jako předseda JZD špatný posudek, čímž obžalovaný spáchal trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. Krajský soud odsoudil obžalovaného za to k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce podmíněně na zkušební dobu dvou roků.

Z odůvodnění:

Soud prvého stupně zjistil, že obžalovaný napadl dne 5. 1. 1962 v hostinci předsedu JZD výhrůžkou, že ho stejně jednou zabije a že tak učinil proto, že se domníval, že předseda o něm vydal před časem nepříznivý posudek.

Odchylně od žaloby, která navrhovala, aby jednání obžalovaného bylo posouzeno jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák., posoudil okresní soud toto jednání jako hrubou urážku veřejného činitele podle § 156 odst. 2 tr. zák. s odůvodněním, že obžalovaný neměl vážný úmysl předsedu JZD usmrtit, a že výrok neměl takový stupeň a intenzitu, jak má zákon na mysli v § 156 odst. 1 tr. zák.

S tímto právním závěrem nelze souhlasit.

Útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro výkon pravomoci veřejného činitele.

Zákon nevyžaduje vážný úmysl vyhrůžku splnit. Vyplývá to z ustanovení § 156 odst. 1 tr. zák., který mluví o výhrůžkách tam uvedených pronesených v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon. Stačí tedy, byla-li výhrůžka vážným tónem pronesena a stalo-li se tak v naznačeném úmyslu.

V souzeném případě tomu tak bylo a soud prvého stupně učinil správná skutková zjištění, nevyvodil z nich však správné právní závěry. Proto bylo nutno v tomto směru věc napravit.

Odvolatel proto právem namítá, že věc měla být posouzena tak, jak to navrhovala obžaloba a že měl být uložen i přiměřeně přísnější trest (obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody na 1 měsíc podmíněně na zkušební dobu 1 roku).

Odvolací soud proto zrušil napadený rozsudek a rozhodl o věci rozsudkem sám ( § 259 odst. 3 tr. ř.) tak, že uznal obžalovaného vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody na 4 měsíce podmíněně na zkušební dobu 2 roků, když ze spisu zjistil, že jde o dosud netrestaného traktoristu JZD, pocházejícího z rodiny středního rolníka, s dobrou pracovní morálkou, který jinak vedl řádný život pracujícího člověka, takže pouhá pohrůžka trestem k dosažení účelu trestu u tohoto obžalovaného postačí.