Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 05.12.1961, sp. zn. 4 P 504/60, ECLI:CZ:OSP1:1961:4.P.504.1960.1

Č. 31/1962 sb. rozh.

Důvodem snížení výživného není krátkodobý pobyt dítěte u rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno do výživy a výchovy.

(Rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 1 z 5. prosince 1961, 4 P 504/60)

Otec nezletilce, svěřeného do výživy a výchovy matky, se domáhal snížení výživného určeného mu částkou 500,- Kčs měsíčně, a to z toho důvodu, že každoročně v době své dovolené má dítě po dobu týdnů ve své výživě a nadto, že mu v tu dobu poskytuje i vybavení (šatstvo, prádlo).

Obvodní soud pro Prahu 1 návrh otce na snížení výživného zamítl.

Odůvodnění:

Určené výživné slouží k úhradě všech potřeb dítěte, jež musí být plynule uhrazovány v celém roce. Výživné není tedy určeno jen pro opatřování potravin pro dítě, ale také pro jeho ošacování, pro nákup školních potřeb (pokud nejsou hrazeny státem), ke krytí jeho potřeb kulturních, sportovních a vůbec k úhradě všech osobních potřeb dítěte.

Příspěvek na výživné se platí měsíčně předem ( § 307 o. s. ř.) a jeho snížení vyžaduje podle § 41 zák. o právu rod. splnění určitých zákonných předpokladů, tj. změnou poměrů oproti stavu, kdy došlo k poslední úpravě. Takovou změnou je zejména změna v potřebách dítěte, nastalá věkem, zdravotním stavem nebo jinými okolnostmi, změna v rodinných poměrech dítěte nebo rodičů, změna v hospodářském postavení rodičů anebo dítěte apod. Důvodem snížení výživného však není krátkodobý pobyt dítěte u rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno do výživy a výchovy. Dovolená v trvání 3 týdnů nemůže totiž pro svou krátkodobost být změnou poměrů ve smyslu ustanovení § 41 zák. o právu rod., která by odůvodňovala snížení výživného.

V doplňujícím návrhu uvádí otec dítěte, že chlapci za jeho pobytu koupil šaty a prádlo v celkové hodnotě 470,- Kčs.

V tomto směru zjistil soud z vyšetřování orgánu OPM, které bylo provedeno přímým dotazováním nezletilého a odděleným výslechem matky, že chlapec byl ke svému otci poslán normálně vybaven, zejména, že měl všechny potřebné svršky, které mohl během pobytu potřebovat. Nezletilý sám naopak uvedl, že otec, když mu koupil šaty a prádlo, prohlásil, že mu je dává darem.

Otec by si mohl na výživné započíst jen takové náklady, které byly učiněny na vybavení dítěte tehdy, když by dítě nebylo k pobytu řádně vybaveno. Jestliže však dítě k pobytu vybaveno bylo (otec ani opak netvrdí), pak je nutno takové plnění podkládat za plnění mimo rámec vyživovací povinnosti, tedy za dar. Že ostatně o dar šlo, bylo zjištěno výslechem samotného nezletilce.

Návrh otce byl proto zamítnut.