Rozhodnutí Vyššího vojenského soudu ze dne 22.06.1961, sp. zn. To 39/61, ECLI:CZ:VVS:1961:TO.39.1961.1

Když odvolací soud z podnětu stížnosti prokurátora změní rozhodnutí soudu 1. stolice o propuštění obviněného z vazby, nastává povinná účast prokurátora při hlavním líčení, jakož i nutnost, aby obviněný měl obhájce [Pokud ovšem výslovně neprohlásil, že si ho nepřeje – § 217 odst. 2, písm. a) 3 tr. ř.] a to i tehdy, když soud 1. stolice před tím usnesením o přijetí obžaloby rozhodl, že účast prokurátora při hlavním líčení není povinná a obhajoba není nutná.

V takovém případě je soud 1. stolice povinen podle § 207 tr. ř. učinit potřebná opatření k zajištění přítomnosti prokurátora a obhájce na hlavním líčení.

(Rozhodnutí Vyššího vojenského soudu v P. čj. To 39/61 ze dne 22. června 1961).

Vojenský obvodový soud při předběžném projednání přijal obžalobu a při tom podle § 205 tr. ř. rozhodl, že obžalovaný, stíhaný obžalobou pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. se propouští z vazby. Zároveň soud rozhodl, že účast prokurátora na hlavním líčení není povinná a že obžalovaný nemusí mít obhájce.

Vyšší vojenský soud ke stížnosti vojenského obvodového prokurátora změnil rozhodnutí soudu 1. stolice o propuštění obžalovaného z vazby a rozhodl, že se ve vazbě ponechává.

Z odůvodnění:

Rozhodnutím odvolacího soudu o ponechání obžalovaného ve vazbě nastává ve smyslu § 217 odst. 2 písm. a) tr. ř. povinná účast prokurátora na hlavním líčení a v důsledku toho podle odst. 3 citovaného paragrafu i nutnost, aby obžalovaný měl obhájce, pokud ovšem výslovně neprohlásil, že si ho nepřeje. Na tomto zákonném požadavku nemůže nic změnit skutečnost, že soud první stolice při předběžném projednání obžaloby, předpokládaje, že trestní řízení nebude vedeno při ponechání pachatele ve vazbě, rozhodl, že přítomnost prokurátora na hlavním líčení není povinná a obžalovaný nemusí mít obhájce.

Ustanovení § 217 odst. 2 písm. a), 3 tr. ř. je totiž obligatorní povahy a jeho nerespektování, pokud jde o nutnost obhajoby, je obligatorním důvodem pro zrušení rozsudku odvolacím soudem [ § 274 odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Soud II. stupně však neměl možnost v řízení o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě změnit příslušnou část rozhodnutí soudu 1. stolice o přijetí obžaloby, vzhledem k tomu, že nabylo právní moci ihned po vyhlášení, když zákon proti němu nepřipouští opravný prostředek. To však nebrání soudu 1. stolice, ani ho nezbavuje povinnosti, aby ve smyslu § 207 tr. ř. učinil potřebná opatření, která nutně vyplývají ze skutečnosti, že obžalovaný byl ponechán ve vazbě.

Nové předběžné projednání obžaloby totiž v daném případě nepřichází v úvahu vzhledem k ustanovení § 206 tr. ř.; také nepřichází v úvahu ani jiná opatření, kterým by bylo možno za současného zákonného stavu formálně zrušit rozhodnutí soudu 1. stolice, pokud jde o uvedené opatření. Když však po tomto rozhodnutí nastaly takové okolnosti, které obligatorně vyžadují opatření k zajištění účasti prokurátora a obhájce na hlavním líčení, musí soud 1. stolice tato opatření bezpodmínečně učinit. K tomu ho zavazuje ustanovení § 207 tr. ř. Poznámka: Uvedený postup není v rozporu s rozhodnutím, které bylo uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí čs. soudů číslo 41/57, neboť se týká rozhodnutí soudu o povinné přítomnosti prokurátora a nutné obhajobě z hlediska § 217 odst. 2 písm. d) tr. ř.