Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15.12.1960, sp. zn. 11 Co 466/60, ECLI:CZ:MSPH:1960:11.CO.466.1960.1

Účelem exekučního řízení je provést výkon rozhodnutí, které jako exekuční titul tvoří základ vedené exekuce, a nikoliv rozhodovat o důvodnosti nároku, který nebyl předmětem nalézacího řízení. Okolnosti týkající se důvodnosti nároku nemohou být proto uplatněny ani námitkami proti exekuci podle § 441 o. s. ř. ani postupem podle § 436 o. s. ř.

(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 15. prosince 1960, 11 Co 466/60)

Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl námitky povinné strany proti exekuci vyklizením provozovny povolené usnesením tohoto soudu. Soud námitkám nevyhověl, poněvadž došel k názoru, že okolnosti, uplatněné povinnou stranou nemohou býti předmětem námitek ve smyslu § 441 o. s. ř.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu první stolice potvrdil.

Z odůvodnění:

Exekuční titul, podle něhož se exekuce vyklizením vede, vznikl v řízení o přivolení k výpovědi, vedeném k návrhu nynějšího vymáhajícího věřitele A., proti povinné straně B. o přivolení k výpovědi z důvodů § 4 nař. čís. 179/1950 Sb. Exekuce byla povolena proti podniku C. v důsledku toho, že bylo podle § 436 o. s. ř. prokázáno, že závazek z exekučního titulu přešel na právnickou osobu.

Povinná strana se domnívá, že okolnosti, které ve smyslu § 441 o. s. ř. způsobily zánik vymáhaného nároku nebo alespoň brání jeho vymahatelnosti, záležejí v tom, že převzetím provozovny, o jejíž vyklizení jde, byly současně uloženy tomuto ústavu úkoly, jejichž řádné plnění předpokládá státní plán, a to úkoly mimořádné důležitosti pro hospodářství celého státu.

Tyto okolnosti nemohly být předmětem zkoumání v řízení, v němž exekuční titul vznikl, již z toho důvodu, že se týkají právních vztahů mezi jinými subjekty, nežli byli účastníci nalézacího řízení. Přezkoumávat tyto okolnosti a vyvodit z nich příslušné právní důsledky, by znamenalo provádět ve vykonávacím řízení nikoliv výkon rozhodnutí, který jako exekuční titul tvoří základ vedené exekuce, nýbrž rozhodovat o důvodnosti nároku, který vůbec nebyl předmětem nalézacího řízení. Toho nelze však docílit ani pomocí ustanovení § 436 o. s. ř., neboť účelem tohoto ustanovení je toliko umožnit, aby nárok, který byl přiznán exekučním titulem proti určité osobě, byl vymožen proti osobě jiné, na níž závazek přešel. Bylo-li prokázáno, že tento závazek přešel na povinnou stranu, nemůže být její posice v exekučním řízení jiná, nežli by byla posice původní povinné strany. Řešit oprávněnost nároku vymáhajícího věřitele z hlediska poměrů nynější povinné strany by znamenalo, nedbat základní zásady procesního práva, to je zásady materiální právní moci, který znamená, že pravomocným rozhodnutím jsou poměry účastníků upraveny závazně a definitivně tak, že o nich nemůže být jednáno a rozhodováno znovu.

Nejde tedy o okolnosti, jež by byly způsobily zánik vymáhaného nároku, nebo které brání jeho vykonatelnosti. Nelze je však uznat ani za okolnosti, které by činily ve smyslu § 441 o. s. ř. exekucí nepřípustnou. Za takové lze ve smyslu toho, co bylo vyloženo, pokládat jen takové okolnosti, které činí exekuci nepřípustnou pro jiné důvody, než jsou důvody, týkající se oprávněnosti vymáhaného nároku, neboť o té bylo pravomocně rozhodnuto exekučním titulem. Jinak totiž by opět docházelo k porušování zásady právní moci rozhodnutí.

Jestliže jsou bezprostředním výkonem exekuce ohroženy důležité zájmy národního hospodářství, pak může povinná strana žádat o odklad exekuce do doby, než bude příslušnými orgány učiněno opatření, aby tyto zájmy byly uspokojeny. K takovému opatření jsou tyto orgány povolány podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. b), c) zák. č. 111/1950 Sb., o hospodaření s některými místnostmi. Ostatně soud upozorňuje na tuto záležitost příslušná resortní ministerstva.