Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.06.1960, sp. zn. 7 Co 158/60, ECLI:CZ:KSUL:1960:7.CO.158.1960.1

Dobu péče babičky o vnuka nelze považovat za náhradní dobu [ § 6 odst. 2 písm. e), § 24 zák. č. 55/1956 Sb.], nebyl-li vnuk odkázán převážně na její výživu.

(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí n/L z 21. června 1960, 7 Co 158/60)

Okresní soud v Ústí n/L vyhověl opravnému prostředku navrhovatelky, která se domáhala toho, aby byla započtena pro její nároky ze sociálního zabezpečení doba, kdy pečovala o svého vnuka.

Krajský soud v Ústí n/L změnil rozhodnutí soudu první stolice tak, že rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení potvrdil.

Z odůvodnění:

Se zřetelem k tomu, že v § 6 odst. 2 písm. e) je citován § 24 zák. o soc. zabezpečení, nutno zkoumat, zda dítě bylo svou výživou na navrhovatelku odkázáno. Po provedeném dokazování zjistil soud, že podmínka převážné odkázanosti dítěte ve smyslu § 24 zák. o soc. zabezpečení nebyla splněna, ježto oba rodiče dítěte byli výdělečně činní a dítě bylo umístěno u babičky proto, aby bylo matce dítěte ulehčeno, nehledě i k stísněným bytovým poměrům.

Zásadně není vyloučeno, aby z důvodů péče o dítě byla započtena jako náhradní i doba, kdy babička pečovala o svého vnuka. Zákon mluví o době, po kterou žena pečovala o dítě. Jestliže pak v ustanovení § 6 odst. 2 písm. e) je výslovně citován § 24, pak se v dané souvislosti skutková podstata tohoto zákonného ustanovení z hlediska osobního okruhu osob, na které se vztahuje, a s přihlédnutím k podmínkám zde uvedeným, stává součástí podmínek, za kterých lze ženě pečující o dítě tuto dobu zhodnotit se zřetelem na ustanovení § 6 zák. o soc. zabezpečení. Paragraf 24 cit. zák. pak výslovně stanoví jako podmínku převážnou odkázanost výživou na děda, resp. pěstouna. Nebylo-li tedy – a tomuto závěru svědčí shora uvedená skutková zjištění – dítě převážně odkázáno výživou na navrhovatelku, není splněna podmínka § 6 odst. 2 písm. e) zák. č. 55/1956 Sb.