Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10.11.1960, sp. zn. 11 Co 411/60, ECLI:CZ:MSPH:1960:11.CO.411.1960.1

Jaký vliv na zavedení rozhodčího řízení má ta okolnost, že podnik byl delimitován.

Bylo-li již rozhodčí řízení na závodě zavedeno, nemohou soudy zásadně rozhodovat spory, k jejichž provádění jsou výlučně příslušné ve smyslu § 2 vyhl. č. 184/1959 Ú. l. rozhodčí orgány. V tomto případě soud žalobu odmítne proto, že věc nebyla dříve projednána v rozhodčím řízení [ § 405 a), b) o. s. ř., § 2 odst. 2 vyhl. č. 184/1959 Ú. l.] a postoupí spisy příslušnému rozhodčímu orgánu.

(Rozhodnutí městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1960, 11 Co 411/60).

Obvodní soud pro Prahu 7 odmítl žalobu se žádostí, aby bylo prohlášeno za neúčinné rozvázání pracovního poměru žalobkyní.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu první stolice potvrdil a postoupil spisy příslušnému rozhodčímu orgánu.

Z odůvodnění:

V těch případech, kdy závod, který byl delimitován, zůstává samostatným organizačním útvarem (srov. § 37 vyhl. č. 68/1958 Ú. l.) i po delimitaci, delimitace sama nemá vliv na rozhodčí řízení, které bylo na závodě zavedeno již před delimitací; pracovní spory se dále projednávají v rozhodčím řízení, a to i tehdy, když v podniku, do něhož byl závod delimitován, rozhodčí řízení zavedeno nebylo. Skutečnost, že delimitovaný organizační útvar je závodem bez právní subjektivity, je nerozhodná, poněvadž podle § 1 vyhl. č. 184/1959 Ú. l. se řízení zavádí v závodech a pracovištích v souladu s organizační strukturou ROH, jehož orgánem rozhodčí orgán je, a bez ohledu na to, jakou povahu má pracoviště po stránce právní.

V těch případech však, kdy na delimitovaném závodě, který zůstává samostatným organizačním útvarem, nebylo před delimitací rozhodčí řízení zavedeno, zatímco v nastupujícím podniku bylo členskou schůzí ROH rozhodčí řízení již zavedeno, je třeba, aby členská schůze zaměstnanců delimitovaného závodu se usnesla na zavedení rozhodčího řízení. Kdyby usnesení členské chůze nastupujícího podniku mělo vázat i závod delimitovaný, šlo by o narušování odborářské demokracie a rozhodčí řízení by se prakticky týkalo zaměstnanců, kteří se na jeho zavedení vůbec neusnesli.

V souzené věci bylo v nastupujícím podniku rozhodčí řízení již zavedeno a členská schůze zaměstnanců delimitovaného závodu se usnesla na zavedení rozhodčího řízení (srov. rozhodnutí č. 6/61 Sbírky rozh. čs. soudů), takže rozhodčí řízení bylo nutno považovat za zavedené ve smyslu § 405 a) odst. 2 písm. b) o. s. ř. a § 1 vyhl. č. 184/1959 Ú. l. i v nastupujícím podniku.

Bylo-li již rozhodčí řízení na závodě zavedeno, nemohou soudy zásadně rozhodovat spory, k jejichž projednání jsou výlučně příslušné ve smyslu ust. § 2 vyhl. č. 184/1959 rozhodčí orgány. V tomto případě soud žalobu odmítne proto, že věc nebyla dříve projednána v rozhodčím řízení [ § 405 a), b) o. s. ř., § 2 odst. 2 vyhl. č. 184/1959 Ú. l.] a postoupí spisy příslušnému rozhodčímu orgánu podle analogie § 57 odst. 3 o. s. ř. I když citované ustanovení podle svého slovního znění předpokládá, že jde o postoupení příslušnému zvláštnímu soudu nebo orgánu státní správy, je nutno mít za to, že je na místě, aby obdobně bylo postupováno i v případě, kdy dojde k odmítnutí žaloby proto, že nedošlo k projednání věci u příslušného rozhodčího orgánu a že tedy i v takovém případě má soud podstoupit návrh, resp. žalobu příslušnému rozhodčímu orgánu.

Důvody, jež vedly zákonodárce k tomu, aby uložil postoupení věci příslušnému zvláštnímu soudu nebo orgánu státní správy v případě odmítnutí návrhu, platí totiž i v tomto případě. Tu jde o postoupení věci rozhodčímu orgánu, tedy orgánu, na který byla přenesena působnost státního orgánu při uskutečňování vývojového procesu přenášení funkcí státních orgánů na orgány společenské. I tu jde o to, aby byly zachovány hmotně právní účinky spojené s podáním návrhu ( § 58 odst. 1 o. s. ř. obdobně), a aby k zajištění zákonných práv pracujících mohlo být v řízení bez dalšího pokračováno, aby tak byla zajištěna rychlá ochrana práv pracujících. Tento důvod platí zejména ve sporech pracovních; tato skutečnost došla i ve vyhl. č. 184/1959 Ú. l. svého zřejmého výrazu (srov. § 5 odst. 1, § 12 cit. vyhl.).