Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21.02.1961, sp. zn. 11 Co 115/61, ECLI:CZ:MSPH:1961:11.CO.115.1961.1

Právní věta:

Vlastník domu není oprávněn k podání návrhu na povolení soudní exekuce podle příkazu k vyklizení bytu, vydaného národním výborem a potvrzeného okresním soudem.

Soud: Městský soud v Praze
Datum rozhodnutí: 21.02.1961
Spisová značka: 11 Co 115/61
Číslo rozhodnutí: 27
Rok: 1961
Sešit: 5-6
Typ rozhodnutí: Rozhodnutí
Heslo: Exekuce, Řízení před soudem, Smlouvy
Předpisy: 67/1956 Sb. § 44
Druh: Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních
Sbírkový text rozhodnutí

Č. 27/1961 sb. rozh.

Vlastník domu není oprávněn k podání návrhu na povolení soudní exekuce podle příkazu k vyklizení bytu, vydaného národním výborem a potvrzeného okresním soudem.

(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 21. února 1961, 11 Co 115/61.)

Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl návrhu vlastníka domu na povolení exekuce podle příkazu k vyklizení bytu, vydaného národním výborem a potvrzeného soudem.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu první stolice změnil tak, že návrh na povolení exekuce zamítl.

Odůvodnění:

Jde o to, zda k návrhu na povolení exekuce podle příkazu k vyklizení bytu, vydaného národním výborem a potvrzeného okresním soudem, je oprávněn i vlastník domu, v němž je vyklizovaný byt.

Podle § 147 vyhl. č. 57/1957 Ú. l. může návrh na povolení soudní exekuce vyklizením bytu podat MNV. O oprávnění vlastníka domu k podání takového návrhu se v tomto ustanovení nemluví. Existenci takového oprávnění nelze však vyvodit ani z jiného ustanovení. Soudní exekuci lze podle § 434 o. s. ř. povolit jen tehdy, jestliže – mimo jiné – je z exekučního titulu patrna i osoba oprávněného. Z příkazu k vyklizení, podle něhož se exekuce navrhuje, neplyne, že by se jím zakládalo nějaké oprávnění pro vlastníka domu, v němž byt je, a nic takového nelze dovodit ani z účelu, který je vydáním příkazu k vyklizení sledován. Z § § 42 a násl. zákona o hospodaření s byty, zejména z ustanovení upravujících důvody k vydání příkazu k vyklizení naopak plyne, že tato ustanovení jsou národnímu výboru dána jako jeden z nástrojů ke správnému provádění bytové politiky. Z toho se podává, že jejich použití, jež je dáno do úvahy těchto orgánů – se řídí zájmy této politiky a nikoliv zájmy vlastníka domu, které jsou dostatečně respektovány tím, že je přibírán jako účastník v řízení o potvrzení příkazu k vyklizení ( § § 44 odst. 2 zák. č. 67/1956 Sb.), čímž se ovšem nestává i účastníkem v exekučním řízení.

Ustanovení § 26 vyhl. č. 73/1955 Ú. l., jíž se vydávají podrobnější předpisy o správním řízení o tom, že oprávnění účastník může sám, to je místo vymáhajícího orgánu (MNV) podat návrh na soudní exekuci, jen jde-li o exekuci, jejíž výkon se nařizuje jen na jeho návrh, bylo sice zrušeno ustanovením § 34 odst. 2 vl. nař. č. 91/1960 Sb. o správním řízení. Tato zásada platí však nadále jako zásada logicky vyplývající z povahy oprávnění orgánů národních výborů, rozhodovat o nuceném provedení vlastních opatření.

Měl být proto návrh na povolení exekuce, podaný vlastníkem domu, zamítnut jako návrh podaný osobou neoprávněnou.