Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11.06.1960, sp. zn. 4 Cz 46/60, ECLI:CZ:NS:1960:4.CZ.46.1960.1

Ustanovení § 5 odst. 2 poslední věta vyhl. č. 77/1957 Ú. l., týkající se přestupu zaměstnance nebo člena výrobního družstva do důchodového pojištění členů JZD se společným hospodařením, sleduje ten cíl, aby byl chráněn zaměstnanec nebo člen výrobního družstva, který opustil svou dosavadní práci, aby vstupem do JZD pomáhal k socializaci vesnice. Podmínkou tohoto ustanovení proto je, aby vstup do JZD bezprostředně navazoval na pojištění zaměstnance nebo na pojištění člena výrobního družstva.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. června 1960, 4 Cz 46/60).

Navrhovatel uplatnil dne 14. září 1958 nárok na invalidní důchod, který mu odpůrce přiznal dne 7. srpna 1958 po zjištění invalidity podle § 1 odst. 2 vyhl. č. 250/1956 Ú. l. Pokud jde o výši invalidního důchodu, odpůrce zhodnotil navrhovatelovo zaměstnání v rozsahu 21 let ( § 5 odst. 3 vyhl. č. 77/1957 Ú. l.) a za každý rok práce v družstvu ( § 14 vl. nař. č. 56/1956 Ú. l.) zvýšením důchodu o 1 % důchodu, na nějž byl navrhovatel pojištěn.

Lidový soud v Karlových Varech, který rozhodoval o opravném prostředku navrhovatele, uznal, že navrhovateli náleží zvýšení o jednu polovinu důchodu, který by mu náležel ke dni přestupu, a to se zřetelem na ustanovení § 5 odst. 2 posl. věta vyhl. č. 77/1957 Ú. l.

Krajský soud v Karlových Varech odvolání odpůrce jako opožděné odmítl.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon.

Odůvodnění:

Ustanovení § 5 odst. 2 posl. věta vyhl. č. 77/1957 Ú. l. lze použít jen na ty případy, kdy družstevník byl bezprostředně před vstupem do družstva zaměstnancem nebo členem výrobního družstva a před přestupem získal dobu potřebnou pro nárok na důchod invalidní nebo starobní podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců nebo podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců platných od 1. ledna 1957 a nezanikl-li nárok na zhodnocení této doby již před přestupem přerušením zaměstnání ( § 7 zák. č. 55/1956 Sb.). Podmínkou citovaného ustanovení tedy je, aby vstup družstevníka do družstva bezprostředně navazoval na jeho pojištění zaměstnance, příp. na jeho pojištění jako člena výrobního družstva. O bezprostřední navázání vstupu družstevníka do družstva na jeho pojištění jde pak tehdy, když mezi zaměstnaneckým důchodovým zabezpečením a vstupem do družstva není jiného důchodového pojištění, jako např. pojištění osoby samostatně hospodařící nebo pojištění spolupracujícího člena rodiny osoby samostatně hospodařící; není však třeba aby vstup do družstva navazoval na předchozí zaměstnanecké důchodové zabezpečení bez časového přerušení. Tento závěr vyplývá ostatně ze smyslu citovaného ustanovení, které sledovalo jedině ten cíl, totiž aby byl chráněn zaměstnanec, který opustil práci v továrně a vstupem do JZD pomáhal k socializaci vesnice. Bez této ochrany by takový zaměstnanec byl vydán nebezpečí, že by vstupem do JZD nejen ztratil své nepoměrně lépe honorované zaměstnání, ale byl poškozen i na nárocích z družstevního zabezpečení.

Tuto podmínku navrhovatel nesplňuje.

Navrhovatel byl pojištěn jako zaměstnanec do října 1946 (od 10. října 1926). Dne 7. října 1946 převzal do hospodaření zemědělskou usedlost o výměře 13 ha zemědělské půdy; od r. 1947 pracoval na této usedlosti u svého syna. V té době pokračoval v dobrovolném důchodovém pojištění. Od 1. října 1948 do 31. května 1951 byl přihlášen a důchodově pojištěn jako spolupracující člen rodiny osoby samostatně výdělečně činné. Dne 26. dubna 1951 se stal členem JZD, z něhož vystoupil 19. června 1952, načež pokračoval v důchodovém pojištění jako spolupracující člen rodiny osoby samostatně výdělečně činné od 20. června 1952 do 31. března 1954. Dnem 1. dubna 1954 vstoupil znovu do JZD, odkud dne 24. dubna 1956 přešel potom do jiného JZD.

Pokud tedy soud dospěl k závěru, že navrhovatel splňuje podmínku § 5 odst. 2 posl. věty vyhl. č. 77/1957 Ú. l., porušil tím zákon v citovaném ustanovení.