Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 26.03.2015, sp. zn. Tpjn 308/2014, ECLI:CZ:NS:2015:TPJN.308.2014.1

Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 14 odst. 1 písm. f) Jednacího řádu Nejvyššího soudu navrhl, aby trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko k výše uvedené otázce.

Tento návrh učinil předseda trestního kolegia na základě podnětu ministryně spravedlnosti ze dne 4. 9. 2014, v němž poukázala na nejednotnou praxi soudů při rozhodování o dobách výkonu trestu odnětí svobody rozhodných pro stanovení okamžiku, kdy může být odsouzený podle § 88 tr. zákoníku podmíněně propuštěn, zejména o zápočtu amnestovaného trestu do součtu vykonávaných trestů. Nejednotnost rozhodování doložila ministryně spravedlnosti prostřednictvím soudních rozhodnutí, jež připojila k podnětu.

Jako příklad rozhodnutí, v nichž nebyl vykonaný amnestovaný trest zohledněn do lhůty k podmíněnému propuštění, uvedla ministryně spravedlnosti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 35 PP 50/2014 a usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 35 PP 43/2014.

Opačný přístup, kdy do lhůty k podmíněnému propuštění byl zohledněn vykonaný amnestovaný trest, pak ministryně spravedlnosti doložila usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 8. 2013 sp. zn. 1 PP 303/2013 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 2, 2013, sp. zn. 1 PP 30/2013.

Ve svých rozhodnutích soudy důvody pro svůj postup při řešení posuzované problematiky neuvádějí.

Podle názoru ministryně spravedlnosti je třeba do celkové délky (součtu) trestů odnětí svobody, z nichž je následně zlomkem 1/2, 1/3 či 2/3 stanoveno datum, ke kterému může být odsouzený podmíněně propuštěn, započíst tu část amnestovaného trestu, kterou odsouzený do dne rozhodnutí prezidenta republiky vykonal.

Předseda trestního kolegia předložil uvedený podnět evidenčnímu senátu s žádostí o projednání a doporučení dalšího postupu. Závěr evidenčního senátu se jednoznačně přiklonil k vhodnosti řešit věc stanoviskem Trestního kolegia.

Trestní kolegium Nejvyššího soudu si před zaujetím stanoviska vyžádalo podle § 21 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření od Ministerstva spravedlnosti České republiky, Ministerstva vnitra České republiky, Nejvyššího státního zastupitelství, předsedů vrchních a krajských soudů, právnických fakult v Praze, v Brně, v Plzni a v Olomouci, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky a České advokátní komory.

Všechny oslovené orgány i instituce vyjádřily souhlas s návrhem stanoviska, jak byl uveden shora.

Poté, po zvážení všech dále rozvedených argumentů, bylo v této podobě trestním kolegiem stanovisko přijato.

Právní rámec řešení výše uvedené otázky je dán zejména ustanovením § 88 tr. zákoníku, které upravuje podmínky podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Významným je rovněž ustanovení § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.

Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákoníku soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a

a) odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, nebo

b) odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody.

Trestem zmírněným rozhodnutím prezidenta republiky se rozumí trest odnětí svobody, jehož výměra byla zkrácena individuálním nebo hromadným aktem milosti podle čl. 62 písm. g), čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy a § 366 a násl. tr. ř.

Podle § 88 odst. 2 tr. zákoníku, jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho soud podmíněně propustit na svobodu i předtím, než vykonal část trestu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 1. Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu, jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život.

Podle § 88 odst. 4 tr. zákoníku pak osoba odsouzená za některý z trestných činů, v tomto ustanovení taxativně vyjmenovaných, jakož i osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let (§ 54 odst. 2 tr. zákoníku), mohou být podmíněně propuštěny až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.

Podle § 88 odst. 5 tr. zákoníku osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí může být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti letech výkonu tohoto trestu, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.

Podle § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, se postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný. Tato skutečnost má zásadní význam mj. pro řízení o podmíněném propuštění (srov. Kalvodová, V.: Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 212).

Při řešení předmětné otázky je třeba vyjít i ze stávající judikatury. Podle rozhodnutí č. 30/1974-II Sb. rozh. tr. se polovinou trestu ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zákoníku při postupně uložených trestech odnětí svobody rozumí polovina doby odpovídající součtu trestů odnětí svobody postupně uložených, eventuálně zmírněných na základě rozhodnutí prezidenta republiky.

Shodně se k této otázce staví i komentář k trestnímu zákoníku, podle něhož se polovinou trestu ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zákoníku rozumí polovina doby, na kterou byl trest odnětí svobody pravomocně uložen, a byl-li trest zmírněn milostí (amnestií) prezidenta republiky, jde o polovinu trestu takto zmírněného. Bylo-li odsouzenému postupně uloženo několik trestů odnětí svobody, jež nejsou zcela vykonány, považují se z hlediska výkonu trestu za jediný trest (§ 77 zákona o výkonu trestu odnětí svobody) a v tomto případě je podmíněné propuštění možné teprve po odpykání poloviny součtu všech trestů odnětí svobody postupně uložených, popř. zmírněných na základě rozhodnutí prezidenta republiky (Šámal. P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až §139. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 212).

Poukázat je dále třeba i na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 1985, sp. zn. 1 Tz 9/85, které uvádí: jestliže jedním z trestných činů, za něž byly postupně uloženy tresty odnětí svobody, které odsouzený vykonává, je trestný čin uvedený v § 62 tr. zák. (nyní § 88 odst. 4 tr. zákoníku), může být odsouzený podmíněně propuštěn až po výkonu dvou třetin všech uložených trestů odnětí svobody a rovněž na rozhodnutí č. 26/1997 Sb. rozh. tr., podle kterého rozhoduje-li soud o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za situace, kdy jde o výkon více postupně uložených trestů, musí ve výroku usnesení uvést všechny tresty, které se z hlediska § 88 odst. 1 tr. zákoníku považují za trest jediný ve smyslu § 77 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.

Z uvedeného je zřejmě, že pokud bylo pachateli postupně uloženo více trestů odnětí svobody, které nejsou zcela vykonány, pro stanovení doby rozhodné pro podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1, resp. též § 88 odst. 4 tr. zákoníku, je nutno vyjít ze součtu všech uložených, popř. rozhodnutím prezidenta republiky zmírněných trestů. Jinak řečeno polovina, třetina nebo dvě třetiny výkonu trestu dle zmíněných ustanovení se počítají z celkové délky uložených či zmírněných trestů odnětí svobody. Byl-li tedy některý z uložených trestů odnětí svobody předmětem amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky a odsouzený byl poté převeden do výkonu dalšího trestu odnětí svobody, musí být do doby rozhodné pro podmíněné propuštění započtena ta část amnestovaného trestu, kterou do dne rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii vykonal. Jiný přístup by byl v rozporu s právní úpravou i se stávající judikaturou.