Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.04.2014, sp. zn. 40 Co 227/2014, ECLI:CZ:KSOS:2014:40.CO.227.2000.1

O k r e s n í s o u d v Olomouci usnesením ze dne 12. 2. 2014 zprostil soudního exekutora Mgr. E. D. pověření k provedení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2005 a provedením této exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. T. V., Exekutorský úřad Přerov. Okresní soud rozhodl o změně soudního exekutora dle § 15 odst. 5 ex. ř. na základě návrhu oprávněného.

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání soudní exekutor Mgr. E. D. Namítal, že v projednávané věci mělo být postupováno dle § 44b ex. ř., kdy okresní soud měl posuzovat, zda návrh na změnu je důvodný. Dovolatel dále namítal, že zcela absentuje výrok o náhradě nákladů pověřeného exekutora. Pokud by však soud rozhodl o změně v souladu s § 44b ex. ř., pak by o nákladech rozhodl nový soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce. Odměna exekutora, který exekuci dosud vedl, se vypočítá tak, jako by došlo k zastavení exekuce. Zároveň dle § 44b odst. 5 ex. ř. náklady exekuce vzniklé v souvislosti se změnou exekutora podle § 44b odst. 1 ex. ř. nese oprávněný. Z těchto důvodů odvolatel navrhoval, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K r a j s k ý s o u d v Ostravě usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Z   o d ů v o d n ě n í :

Podané odvolání bylo projednáno podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na existenci článku IV. odst. 1 přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., kterým byl novelizován exekuční řád.
Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomuto úkonu oprávněnou, krajský soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 12a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání soudního exekutora není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že v návrhu oprávněného Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 3. 2005 nařídil exekuci na majetek povinného a provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. F. G., Exekutorský úřad se sídlem ve Valašském Meziříčí. Dle vyznačené doložky rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 10. 2005. Z obsahu spisu dále vyplývá, že ke dni 1. 12. 2013 byl do uvolněného Exekutorského úřadu Vsetín v obvodu Okresního soudu ve Vsetíně poté, kdy Mgr. F. G. ke dni 30. 11. 2013 zanikl výkon exekutorského úřadu, jmenován Mgr. E. D.

Podáním ze dne 20. 1. 2014 oprávněný požádal o změnu exkutora a současně navrhl, aby provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. T. V., se sídlem Exekutorského úřadu Přerov.

Okresní soud poté vydal odvoláním napadené usnesení.

Podle ustanovení § 15 odst. 5 ex. ř. exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, převezme spisy tohoto exekutorského úřadu a provádí dále exekuční i další činnost. Účastníky exekučního řízení o tom informuje a oprávněného poučí, že může požádat o změnu exekutora. Exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, zajistí předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1.

Výběr osoby soudního exekutora, který bude provádět exekuci (srov. § 38 odst. 1 ex. ř.), je v dispozici oprávněného. V případě zániku výkonu exekutorského úřadu z důvodů uvedených v § 15 odst. 1 ex. ř. (mj. odvoláním exekutora), exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, převezme spisy tohoto exekutorského úřadu a oprávněného poučí, že může požádat o změnu exekutora. V takovém případě je dán ze zákona důvod pro změnu exekutora, pokud oprávněný využije práva daného mu ustanovením § 15 odst. 5 ex. ř. a navrhne změnu exekutora; důvody soud nezkoumá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2255/11; též Kasíková, M., a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti, Komentář, 2. vydání, Praha 2010, s. 188). Soud musí (s jedinou výhradou, a to že osoba označená v návrhu není oprávněna k výkonu exekuční činnosti) takovému návrhu vždy vyhovět, přičemž se principy vymezené v ustanovení § 44b ex. ř. neuplatní. Uplatnění limitů daných ustanovení § 44b ex. ř. je pak při rozhodování o návrhu na změnu exekutora ve smyslu ustanovení § 15 odst. 5 ex. ř. vyloučeno, neboť z principů, na nichž je úprava exekucí realizovaných dle exekučního řádu zřetelně vystavěna, vyplývá, že je to výlučně oprávněný, kdo s konečnou platností rozhodne, který exekutor jím vyvolanou exekuci provede. Význam ustanovení § 44b ex. ř. je ve smyslu výše uvedeného zřetelně „preventivní“, když vedle zakotvení práva oprávněného změnit v průběhu exekuce osobu exekutora současně zcela evidentně směřuje i k zamezení zneužívání zákonné možnosti volby konkrétního exekutora.

Okresní soud proto nepochybil, pokud v souvislosti se zánikem výkonu exekutorského úřadu Mgr. F. G. a poté, co oprávněný využil práva daného mu stanovením § 15 odst. 5 ex. ř. a navrhl změnu exekutora, rozhodl odvoláním napadeným usnesením, neboť takovému návrhu oprávněného musel vyhovět, neboť je to výlučně oprávněný, kdo s konečnou platností rozhodne, který exekutor jím vyvolanou exekuci provede. Zpochybňuje-li současně odvolatel závěry exekučního soudu tvrzením, že mu náleží odměna za exekutorskou činnost a úhrada výdajů, o kterých nebylo rozhodnuto, přisvědčit mu nelze. Platí totiž, že nově pověřený soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce rozhodne o nákladech exekuce vzniklých do rozhodnutí soudu o změně soudního exekutora (srov. § 44b odst. 4 ex. ř.), přičemž proti části příkazu k úhradě nákladů exekuce, která určuje výši jeho odměny a náhrady výdajů, může podat původní exekutor námitky (§ 88 odst. 3 ex. ř.).

Veden těmito důvody krajský soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (ustanovení § 219 o. s. ř.).