Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.05.2014, sp. zn. 19 Co 444/2013, ECLI:CZ:MSPH:2014:19.CO.444.2013.1

Usnesením ze dne 21. 11. 2013 soudní exekutor zamítl návrh, jímž se oprávněný domáhal provedení exekuce podle vykonatelného usnesení O b v o d n í h o s o u d u pro Prahu 10 ze dne 17. 7. 2012, k vymožení povinnosti vydat oprávněnému částku 6000 Kč, pro náklady oprávněného v exekučním řízení a pro náklady exekuce (výrok I), o nákladech exekučního řízení vyslovil, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok II) a oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. M. M., Exekutorský úřad Praha – západ na nákladech exekuce částku 847 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

Soudní exekutor postupoval podle závazného pokynu exekučního soudu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 19. 11. 2013, v němž exekuční soud soudnímu exekutorovi uložil, aby exekuční návrh zamítl s tím, že exekuční návrh není podložen exekučně vykonatelným titulem, neboť usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 7. 2012, kterým bylo podle § 80 odst. 1 tr. ř. stanoveno, že se oprávněnému vrací uvedená částka, není žádným z exekučních titulů uvedených v § 40 odst. 1 ex. ř. Soudní exekutor postupoval podle závazného pokynu exekučního soudu a exekuční návrh zamítl. Výrok o nákladech exekučního řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že povinnému žádné náklady v souvislosti s exekučním řízením nevznikly.

Výrok o nákladech exekuce odůvodnil ustanovením § 89 ex. ř. a oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku 847 Kč spočívající v odměně podle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb. ve výši 500 Kč, paušální náhradě hotových nákladů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 330/01 Sb. ve výši 200 Kč a DPH 21%.

Proti tomuto usnesení podal oprávněný odvolání, v němž namítl, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci, neboť usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 7. 2012 je zcela zákonným exekučním titulem ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. b) ex. ř. Rozhodnutím trestního soudu bylo rozhodnuto o právu oprávněného na vrácení věcí, a tím je stanovená jasná povinnost vydat věci a finanční částku oprávněnému, tedy výslovná povinnost orgánu činného v trestním řízení konat tak, aby uspokojil právo oprávněného na vydání věcí. Povinným je Obvodní soud pro Prahu 10, na kterého přešla povinnost společně s podáním obžaloby. Skutečnost, že v rozhodnutí, které je ve věci titulem, není explicitně uvedeno, že Obvodní soud pro Prahu 10 je povinen věci vrátit oprávněnému, není překážkou toho, aby bylo dovozeno, že povinný k vrácení věcí je Obvodní soud pro Prahu 10 jako orgán činný v trestním řízení, který má věci a hotovost u sebe. Oprávněný uvedl, že názor soudu, že usnesení není exekučním titulem, je nutno považovat za exces, kterým se chce Obvodní soud pro Prahu 10 zprostit své povinnosti za průtahy v řízení o vrácení věcí a oprávněný se může domnívat, že pokyn soudu je jen ochranářským projevem před tím, aby bylo vysloveno v rámci exekučního řízení jeho pochybení na trestním úseku. Při postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 tak zcela pozbývá smyslu usnesení, kterým soud jako orgán činný v trestním řízení rozhodl o vrácení věcí.

Oprávněný vzal podáním ze dne 4. 11. 2013 exekuční návrh zpět s tím, že dne 25. 10. 2013 povinný splnil povinnost, jejíhož splnění se oprávněný domáhal v exekučním řízení, a navrhl, aby mu byly přiznány náklady řízení.

Soudní exekutor, který postoupil exekučnímu soudu prvního stupně zpětvzetí exekučního návrhu, uvedl, že pro případ zastavení exekučního řízení soudem uplatňuje nárok na náhradu nákladů exekuce spočívajících v odměně ve výši 500 Kč podle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., náhradu hotových ve výši 200 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb. a DPH 21 %, celkem ve výši 847 Kč.

M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesení soudního exekutora zrušil a řízení zastavil.

Z   o d ů v o d n ě n í :

Vzhledem k tomu, že oprávněný vzal v odvolacím řízení exekuční návrh zpět, postupoval odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř., usnesení soudního exekutora zrušil a řízení zastavil, aniž by bylo třeba nařizovat jednání, či zjišťovat stanovisko povinného.

Pokud jde o napadené usnesení a zejména o pokyn soudu prvního stupně soudnímu exekutorovi, odvolací soud uvádí, že exekučním titulem je v daném případě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 7. 2013, které nabylo právní moci dne 26. 2. 2013 a je vykonatelné. Tímto usnesením rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 podle § 80 odst. 1 tr. ř., že se oprávněnému v tomto exekučním řízení vrací mobilní telefon zn. Samsung SGH-D510 a SIM karty blíže v usnesení specifikované a předmětná částka 6000 Kč s odůvodněním, že jich není již v dalším řízení třeba. Podle § 40 odst. 1 písm. b) ex. ř. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek. Usnesení, které je ve věci titulem, přiznává oprávněnému právo na vrácení zde uvedených věcí a není nejmenší pochybnost o tom, že se jedná o exekuční titul. Z pokynu Obvodního soudu pro Prahu 10 pak není zřejmé, na základě jaké úvahy dospěl k závěru, že se o žádný exekuční titul nejedná. V této souvislosti je třeba zcela přisvědčit námitce oprávněného, že tato úvaha Obvodního soudu pro Prahu 10 by ve svém důsledku vedla k závěru, že usnesení, kterým soud rozhodl v trestním řízení o vrácení věcí, je rozhodnutím zcela bez významu. Pokyn soudu prvního stupně, který je však pro soudního exekutora závazný, je v rozporu s exekučním řádem, neboť exekuční titul je materiálně vykonatelný.