Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.02.2012, sp. zn. 22 Cdo 3541/2009, ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3541.2009.1

Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků uzavřené dne 7. 6. 1985 zaniklo rozvodem dne 5. 11. 2007. Dne 28. 11. 1994 účastníci formou notářského zápisu uzavřeli dohodu o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle § 143a obč. zák., podle níž se žalobkyně stává výlučnou vlastnicí všech věcí patřících jinak do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a to v tomto rozsahu:

– výlučným vlastnictvím žalobkyně budou všechny nemovitosti, jakož i všechny výnosy a přírůstky k těmto nemovitostem náležející, a to i nemovitosti, které jsou v současné době oběma manžely rozestavěny, takže z hlediska stavebního zákona dosud těmito nemovitostmi nejsou,

– dále zůstatky na účtech všech druhů, zůstatky na vkladních knížkách, výnosy z certifikátů a jiných cenných papírů, a to za předpokladu, že jejich identifikační znak bude znít na jméno H. R. nebo na jméno H. R., všechna osobní silniční motorová vozidla zapsaná u dopravního inspektorátu na uvedená jména a blíže vyjmenované věci movité.

Účastníci se dále dohodli na tom, že výdělky a jiné majetkové zisky nabyté z výdělečné činnosti žalovaného budou v bezpodílovém spoluvlastnictví obou manželů a že v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů budou i ostatní majetkové hodnoty, které oba manželé za trvání manželství získají, s výjimkou věcí uvedených v § 143 obč. zák. a majetkových hodnot „uvedených shora“. Dne 19. 11. 1997 uzavřeli S. L. jako prodávající a H. R. a Ing. R. K. jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. 852/91 o výměře 897 m2 v obci P. a kat. území H. za kupní cenu 2 691 000 Kč. Čl. VIII. smlouvy stanovil, že na základě této smlouvy lze provést vklad do katastru nemovitostí, kdy v nově založeném listu vlastnictví budou v části A uvedeni oba kupující – „vlastnictví celku jako BSM“. Pozemek byl zaplacen z finančních prostředků patřících tehdy do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 19. 6. 2007 jsou na LV č. 689 zapsáni oba účastníci jako vlastníci předmětného pozemku v režimu společného jmění manželů (dříve BSM). V době uzavření dohody o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví měli účastníci pouze rozestavěnou chatu na pozemku matky žalobkyně, žádnou jinou nemovitost, která by patřila do jejich bezpodílového spoluvlastnictví, neměli. Po dokončení stavby chaty nikdy nebyli zapsáni jako její vlastníci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v souvislosti s platně uzavřenou dohodou o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 28. 11. 1994 je vlastnicí předmětného pozemku podle kupní smlouvy ze dne 19. 11. 1997 jen žalobkyně, neboť pozemek nespadá do společného jmění účastníků. K tomu uvedl, že z dohody ze dne 28. 11. 1994 vyplývá jasný projev vůle účastníků, aby to byla žalobkyně, která se stane výlučnou vlastnicí všech nemovitostí, které budou pořízeny za trvání manželství z prostředků spadajících do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Za stavu, kdy v době uzavření dohody neexistovala žádná nemovitost, která by spadala do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, by ujednání o vlastnictví nemovitostí obsažené v dohodě nemělo žádný smysl.

M ě s t s k ý s o u d v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. 3. 2009 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s výkladem dohody o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví účastníků ze dne 28. 11. 1994. Uvedl, že z této dohody jednoznačně a určitě vyplývá, že „projevem vůle obou účastníků bylo, aby výlučným vlastnictvím žalobkyně byly veškeré nemovitosti, tedy nejenom nemovitosti, které účastníci mohli vlastnit ke dni uzavření dohody, ale i nemovitosti nabyté v budoucnu“. Nepřisvědčil výkladu žalovaného, že smyslem dohody bylo řešit pouze rozestavěnou chatu. Jazykovým a systematickým výkladem, kdy v textu je užit budoucí čas [„výlučným vlastnictvím jmenované (žalobkyně) budou všechny nemovitosti“], lze dovodit, že účelem dohody bylo řešit vlastnické vztahy k nemovitostem nabytým v budoucnu. Takový výklad je v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů i Ústavního soudu České republiky. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. Pl. ÚS – st. 2/96, „dohody podle § 143a obč. zák. lze uzavírat jen ohledně majetku, který má být v budoucnu trvale nabyt“. Stejný názor Ústavní soud vyslovil v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 86/95. Uzavření kupní smlouvy ze dne 19. 11. 1997 oběma účastníky je tak v rozporu s jejich ujednáním v dohodě ze dne 28. 11. 1994.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem, že v dohodě o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 28. 11. 1994 bylo dohodnuto, že „všechny nemovitosti“, tedy i nabyté v budoucnu, budou výlučným vlastnictvím žalobkyně. Namítl, že odvolací soud se nezabýval tím, „zda je možné, aby

– do vlastnictví pouze jednoho z manželů byla nabyta věc pořizovaná výlučně za prostředky v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů,

– v rozporu s jednoznačnou dikcí § 144 obč. zák. bylo ve sporné věci preferováno hodnocení nabytí majetku mimo bezpodílové spoluvlastnictví manželů,

– po uzavření dohody o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů manželé nemohli nikdy, a to ani konsensuálním úkonem, navíc z prostředků v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, nabýt vlastnictví společně, ať již do podílového či bezpodílového spoluvlastnictví, případně druhý z manželů sám“.

Poukázal na to, že účastníci v dohodě o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví jasně deklarovali, že „výdělky a jiné majetkové zisky nabyté z výdělečné činnosti pana Ing. J. K. budou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, v bezpodílovém spoluvlastnictví budou i ostatní majetkové hodnoty, které oba manželé za trvání manželství získají s výjimkou věcí uvedených v § 143 obč. zák. a majetkových hodnot uvedených shora“. Záměrem účastníků při uzavření dohody bylo ochránit před případnými riziky, vyplývajícími z podnikání žalovaného, existující majetek a nikoliv zakonzervovat vztahy tak, že ať by se v budoucnu dohodli jakkoliv, veškerý majetek včetně nemovitostí by mohla získat pouze žalobkyně. K zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů došlo k existujícímu majetku. Žalovaný je toho názoru, že majetek nabytý v budoucnu z prostředků v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků rovněž připadl do jejich bezpodílového spoluvlastnictví. V případě pochybností o obsahu dohody o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů, provedené formou notářského zápisu, by bylo v rozporu s § 144 obč. zák. vykládat tyto pochybnosti ve prospěch majetku mimo bezpodílové spoluvlastnictví manželů, nyní společné jmění manželů. Bylo by také v rozporu se základními principy Listiny základních práv a svobod, aby manželé po uzavření dohody o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů) nemohli nikdy, a to ani konsensuálním úkonem, nabýt vlastnictví společně. Kupní smlouvu ze dne 19. 11. 1997 uzavřeli oba účastníci jako kupující, oba ji podepsali, oba potvrdili, že byla sepsána podle jejich pravé a svobodné vůle, a takto také byla předložena ke vkladu do katastru nemovitostí. Nebylo sporné, že pozemek byl získán za prostředky, které byly v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků. Dále namítl, že není naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť s ohledem na zánik manželství účastníků je třeba jejich společné jmění vypořádat a v rámci tohoto vypořádání by měly být řešeny i vztahy k předmětnému pozemku. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.