Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 29.11.2006, sp. zn. 22 Co 442/2006, ECLI:CZ:KSHKPA:2006:22.CO.442.2006.1

Rozsudkem ze dne 24. 5. 2006 O k r e s n í s o u d v Pardubicích zamítl návrh otce na snížení výživného pro nezletilou H. (výrok I), otci uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 4470 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Pardubicích (výrok II) a otci uložil povinnost nahradit matce náklady řízení ve výši 3365 Kč (výrok III a IV).

Ve věci se otec domáhal snížení výživného pro nezletilou H. na částku 2500 Kč. Okresní soud však tomuto návrhu nevyhověl, když neshledal takovou změnu poměrů ve smyslu § 99 odst. 1 zák. o rod., která by opodstatňovala snížení výživného. O nákladech řízení státu okresní soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil otci tyto náklady zaplatit, neboť byl ve věci neúspěšný. Právo na náhradu nákladů řízení mezi účastníky okresní soud přiznal matce, když dovodil, že návrh otce na snížení výživného byl zcela bezdůvodný. Náklady řízení stanovil tak, že odměnu za zastupování účastníka advokátem přiznal ve výši 1000 Kč podle § 7 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. Dále přiznal 6 paušálních náhrad hotových výloh po 75 Kč a 8x náhradu za promeškaný čas po 50 Kč a jízdné právního zástupci matky z Hradce Králové do Pardubic a zpět ve výši 978 Kč a 19% DPH.

Proti rozsudku okresního soudu podala řádné odvolání pouze matka, ale toliko do výroku III a IV. Matka uvedla, že okresní soud správně shledal důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení vzhledem k tomu, že návrh otce byl podán nedůvodně. Okresní soud však nesprávně určil výši nákladů, a to především odměny advokáta podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Podle názoru matky v daném řízení není namístě aplikovat § 7 písm. b) uvedené vyhlášky, ale § 3, neboť předmětem řízení je opětující se plnění ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Otec se domáhal snížení výživného o částku 7500 Kč měsíčně, což znamená, že předmětem řízení byla částka 450 000 Kč a z této částky pak bylo nutné vypočíst odměnu advokáta podle § 3 odst. 1 bod 6 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Výše odměny činí podle matky 38 250 Kč a k této odměně je pak nutno připočíst další náklady, které již okresní soud správně vypočítal. Matka se proto domáhala, aby odvolací soud změnil rozsudek ve výroku III a IV a přiznal jí právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem ve výši 47 693 Kč.

Otec se k odvolání matky nevyjádřil.

K r a j s k ý s o u d v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III a IV.

Z o d ů v o d n ě n í :

Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání, tzn. pouze v napadených výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a dospěl k závěru, že odvolání matky je důvodné.

Podle § 7 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. není-li možné stanovit sazbu odměny podle § 3 až 6, činí ve věcech upravených zákonem o rodině 1000 Kč.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že § 7 se pro stanovení odměny advokáta za zastupování účastníka v občanském soudním řízení aplikuje pouze tehdy, není-li možné výši odměny stanovit podle předchozích ustanovení, tedy § 3 až 6 vyhlášky. V daném případě je sice nárok otce, který se domáhal snížení výživného pro nezletilou dceru, upraven zákonem o rodině. Je tedy možné uvažovat o aplikaci § 7 písm. b), ale pouze za situace, že by nebylo možné výši odměny stanovit podle předchozích § 3 – 6 vyhlášky.

Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., jde-li o opětující plnění, činí předmět řízení podle odstavce 1 součet těchto plnění; u plnění na dobu neurčitou nebo na dobu delší než pět let však činí jen pětinásobek ročního plnění.

V dané věci se otec domáhal snížení výživného z částky 10 000 Kč (která byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 12. 2002) na částku 2500 Kč měsíčně. Tzn., že předmětem řízení byla částka opětujícího se plnění 7500 Kč, a to na dobu neurčitou. Bylo proto možné stanovit odměnu podle § 3 odst. 2 a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., a proto nebylo namístě aplikovat ustanovení § 7 písm. b) téže vyhlášky. Výše odměny se pak stanoví z předmětu řízení 450 000 Kč, tzn. opětující se plnění 7500 Kč po dobu 5 let (7500 x 60) a z tohoto předmětu řízení sazba odměny činí 38 250 Kč, jak správně uvedla matka ve svém odvolání. Další náklady uplatněné matkou jsou taktéž opodstatněné a spočívají v 6 náhradách hotových výdajů po 75 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v 8 náhradách za ztrátu času po 50 Kč podle ustanovení § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v jízdném zástupce matky k jednání ve výši 978 Kč, a to vše zvýšeno o 19% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše nákladů před okresním soudem činí 47 693 Kč. Tuto částku pak okresní soud měl matce přiznat na nákladech řízení, neboť i odvolací soud je názoru, že v daném případě bylo namístě aplikovat § 146 odst. 1 písm. a), věta za středníkem, o. s. ř., neboť přiznání práva na náhradu nákladů řízení matce odůvodňovaly okolnosti případu, když okresní soud shledal návrh otce na snížení výživného zcela bezdůvodným.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadených výrocích III a IV o nákladech řízení mezi účastníky a matce přiznal náklady řízení za řízení před okresním soudem v celkové výši 47 693 Kč. Otec je pak povinen tyto náklady zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta matky (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 224 odst. 1 za užití § 146 odst. 1 písm. a), věta za středníkem, o. s. ř. krajský soud přiznal matce i náklady odvolacího řízení, neboť v tomto řízení byla matka zcela úspěšná. Náklady odvolacího řízení spočívají v odměně advokáta ve výši 375 Kč podle § 14 odst. 3 za užití § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. účinné do 31. 8. 2006 a v jedné paušální náhradě hotových výloh 75 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinné do 31. 8. 2006 a v 19% DPH. Celkové náklady odvolacího řízení činí 535,50 Kč a i tyto je otec povinen nahradit matce k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odvolací soud nepřehlédl, že ve spise je založeno též odvolání otce, které bylo podáno v elektronické podobě. K tomuto odvolání nebylo možno přihlédnout podle § 42 odst. 3 o. s. ř., neboť nebylo ve lhůtě tří dnů doplněno předložením originálu tohoto odvolání.