Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.04.2009, sp. zn. 21 Co 139/2009, ECLI:CZ:MSPH:2009:21.CO.139.2009.1

Usnesením ze dne 22. 10. 2008 O b v o d n í s o u d pro Prahu 1 vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému sodu v Brně jako soudu místně příslušnému. Vyšel ze zjištění, že žalobce se domáhá podanou žalobou zaplacení pojistného plnění podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. na žalovaném jako pojistiteli motorového vozidla, jehož provozovatelem mu byla způsobena škoda v důsledku dopravní nehody. Žalobce určil místní příslušnost obvodního soudu podle § 87 písm. b) o. s. ř. jako příslušnost soudu, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. Soud prvního stupně však shledal, že podle § 87 písm. b) o. s. ř. lze postupovat pouze tehdy, jestliže se žalobce domáhá náhrady škody, o což v projednávané věci nejde, neboť žalobce uplatňuje právo na pojistné plnění. Postupoval proto podle § 84 o. s. ř., podle nějž je k řízení místně příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, kterým je v projednávané věci Městský soud v Brně a podle § 105 odst.1 a 2 o. s. ř. věc postoupil tomuto soudu jako soudu místně příslušnému.

M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Z odůvodnění:

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem vzhledem k ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nařizoval jednání, a odvolání žalobce neshledal důvodným.

Žalobce podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 30. 6. 2008 s odkazem na § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (správně § 87 písm. b/ o. s. ř.) s tím, že místní příslušnost soudu zvolil jako místní příslušnost danou na výběr a určenou místem, kde došlo ke škodné události. Ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. stanoví, že vedle obecného soudu žalovaného, případně soudu uvedeného v § 85a o. s. ř., je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. V projednávané věci, ačkoliv žalobce označil svůj nárok jako nárok na náhradu škody, se však nejedná o nárok na náhradu škody, neboť žalobce se domáhá plnění, které je mu povinen poskytnout žalovaný jako pojistitel škůdce, jde tedy o právo poškozeného na plnění proti pojistiteli osoby odpovědné za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1991 Sb. má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb. u příslušného pojistitele. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 168/1991 Sb. tak zakládá poškozenému přímý nárok na plnění. Při uplatnění nároku na toto plnění jde přitom o originární právo založené zvláštním právním předpisem a přestože je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem, nemá povahu nároku na náhradu škody. Pojistitel, v projednávané věci žalovaný, se také nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce a nevstupuje do odpovědnostního vztahu mezi škůdcem a poškozeným. Vztah mezi pojistitelem a poškozeným je vztah originárně založený § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že ve vztahu mezi poškozeným a pojistitelem škůdce se nejedná o právo na náhradu škody, nelze v projednávané věci užít ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. umožňující žalobci zvolit jiný místně příslušný soud namísto obecného soudu žalovaného. K povaze nároku blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 113/2006, ze dne 12. 12. 2007.

Odvolací soud proto shledal závěr soudu prvního stupně o jeho místní nepříslušnosti zcela správným a napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil z důvodů v něm uvedených s tím, že místní příslušnost se řídí ustanovením § 84 o. s. ř.