Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.04.2010, sp. zn. 0 Nt 12006/2010, ECLI:CZ:OSOV:2010:0.NT.12006.2010.1

Okresní soud v Ostravě zamítl stížnost obviněného S. M. proti usnesení Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Expozitura Ostrava, č. j. UOOZ – 47/TČ – 2009 – 200437, ze dne 2. 3. 2010, o zajištění peněžitých prostředků.

Z  o d ů v o d n ě n í :

Dne 2. 3. 2010 rozhodl policejní orgán Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Expozitura Ostrava, po předchozím souhlasu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 2. 3. 2010, usnesením pod č. j. UOOZ – 47/TČ – 2009, o zajištění peněžních prostředků ve výši 288.535 Kč na účtu vedeném u GE M. B., a. s., se sídlem v P., jehož majitelkou je R. M. a dispoziční právo má k tomuto účtu obviněný S. M., podle § 79f tr. ř. jako náhradní hodnoty za finanční částku ve výši 288 535 Kč.

Usnesení bylo doručeno obhájci Mgr. R. S. dne 23. 3. 2010. Obviněnému S. M. usnesení doručeno nebylo, neboť tento se dne 23. 3. 2010 nedostavil na řádné předvolání k výslechu a od 23. 3. 2010 je proti němu vedeno trestní řízení jako proti uprchlému. Proti uvedenému usnesení obhájce obviněného Mgr. R. S. podal v zákonné lhůtě stížnost, kterou dodatečně odůvodnil.

Podle § 79f tr. ř. lze namísto peněžních prostředků, které jsou výnosem z trestné činnosti, zajistit jejich ekvivalent, a to tzv. jejich náhradní hodnotu. Jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti je možné zajistit jakýkoliv majetek pachatele způsobilý k zajištění, přitom tento majetek nemusí mít k trestné činnosti ani bezprostřední vazbu. Smyslem předmětného ustanovení je zajistit náhradní hodnoty a následně konfiskovat ekvivalent z výnosu trestné činnosti v případě, že z nejrůznějších důvodů nelze zajistit samotný výnos.

Obviněný prostřednictvím svého obhájce namítl, že z účtu obviněného byla zajištěna částka ve výši 288 535 Kč, ačkoliv v usnesení o zahájení trestního stíhání je vyčíslen zisk pro sebe či jiné ve výši toliko 249 895 Kč. Dále poukázal na skutečnost, že do usnesení o zajištění majetku byl zahrnut i další skutek, ze kterého byl obviněný S. M. teprve podezřelý, a ve kterém měl být zisk ve výši 38 835 Kč. Tento skutek je uveden v dalším usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 3. 2010, jímž došlo k rozšíření trestního stíhání obviněného S. M. o další dva skutky.

K předmětným stížnostním námitkám soud dospěl k následujícímu závěru. Předně ustanovení § 79f tr. ř. umožňuje namísto peněžních prostředků, které jsou výnosem z trestné činnosti, zajistit jejich ekvivalent, a to tzv. náhradní hodnotu. Jako náhradní hodnotu za výnos trestné činnosti je možné zajistit jakýkoliv majetek pachatele, který je uzpůsoben k zajištění, přičemž tento majetek nemusí mít s trestnou činností bezprostřední vazbu. Smyslem zajištění náhradní hodnoty je totiž právě zajistit a následně konfiskovat ekvivalent výnosu z trestné činnosti v případě, že z nejrůznějších důvodů nelze samotný výnos zajistit.

Obviněný prostřednictvím svého obhájce dále namítá, že policejní orgán netvrdí, že manželka obviněného R. M. je osobou, která měla povinnost trpět zajištění hodnoty původní, přičemž není nikterak prokázáno, že by na tomto účtu manželky obviněného S. M. či na jiných účtech se nalézal výnos z jakékoliv trestné činnosti či že by manželka obviněného jakýmikoliv výnosy z trestné činnosti disponovala.

Co se týká výše citovaných námitek obviněného, které byly podány prostřednictvím obhájce, k tomu soud poukazuje na skutečnosti, že manželka obviněného R. M. je jako majitelka předmětného účtu, ke kterému má dispoziční právo i obviněný S. M., povinna strpět zajištění finančních prostředků na tomto účtu, když se jedná o finanční prostředky, které oba nabyli za trvání manželství, tedy do společného jmění manželů a navíc má obviněný S. M. k tomuto účtu dispoziční právo. Předmětné finanční prostředky byly zajištěny jako tzv. náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti a je tudíž i zcela irelevantní námitka, že nebylo zjištěno, že na tomto či jiném účtu se nachází výnos z trestné činnosti.

Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené usnesení správným, proto podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného S. M., podanou prostřednictvím obhájce, zamítl jako nedůvodnou.