Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.12.2009, sp. zn. 4 To 536/2009, ECLI:CZ:KSBR:2009:4.TO.536.2009.1

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně podle § 71 odst. 5 tr. ř. o ponechání obžalovaného ve vazbě. Takto soud prvního stupně rozhodl v zákonné třicetidenní lhůtě poté, co dne 19. 11. 2009 podal městský státní zástupce v Brně k soudu obžalobu na R. L. pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a další trestnou činnost majetkového charakteru.

Obžalovaný R. L. byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 17 Nt 3634/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 9 To 448/2009, z důvodu uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Vazba obžalovaného se započítá od jeho zadržení dne 15. 8. 2009.

Proti usnesení včas podal stížnost obžalovaný. V podané stížnosti především poukazuje na pochybení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, který podal obžalobu, aniž předtím rozhodl ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby. Obžalovaný namítá, že došlo k nesprávné aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., když poté, co doba trvání vazby dosáhla v přípravném řízení tři měsíce, ve lhůtě pěti pracovních dní nerozhodl státní zástupce o tom, zda se obviněný ponechává ve vazbě, nebo zda se propustí na svobodu. Obžalovaný proto dovozuje, že bez ohledu na existenci či neexistenci vazebních důvodů je protiprávně držen ve vazbě, a proto navrhuje, aby stížnostní soud toto pochybení odstranil a rozhodl o jeho propuštění z vazby.

Z podnětu podané stížnosti přezkoumal stížnostní soud napadené usnesení i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a podanou stížnost shledal důvodnou. Stížnostní soud se plně ztotožnil s námitkami podané stížnosti spočívajícími v tom, že při správné aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. musí státní zástupce po uplynutí tříměsíční lhůty trvání vazby v přípravném řízení rozhodnout do pěti pracovních dnů, zda se obviněný ponechává ve vazbě nebo zda se propustí na svobodu. Lhůta pěti dnů stanovená v § 71 odst. 3 tr. ř. je lhůtou propadnou. Stížnostní soud zastává stanovisko, že rozhodnout se musí o prodloužení vazby vždy, a to i pokud je v této lhůtě podána obžaloba. Z žádného ustanovení trestního řádu nelze dovodit, že by podání obžaloby nahrazovalo povinnost státního zástupce rozhodnout o prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. Protože o prodloužení vazby nebylo státním zástupce rozhodnuto, měl být obžalovaný z vazby propuštěn, neboť, jak bylo již shora uvedeno, lhůta pěti pracovních dnů stanovená v § 71 odst. 3 tr. ř. je lhůtou propadnou. Stížnostní soud se nemohl při přezkumu omezit na přezkum pouze napadeného usnesení a na řízení, které mu bezprostředně předcházelo, protože nemůže svá rozhodnutí stavět na nezákonném postupu, ke kterému došlo v předchozích stadiích trestního řízení. Bez ohledu na to, zda u obžalovaného existují důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř., či jejich existence dána není, mělo být rozhodnuto o propuštění obžalovaného z vazby na svobodu. Bylo proto ze shora uvedených důvodů napadené usnesení zrušeno a stížnostní soud rozhodl tak, že obžalovaný se propouští z vazby na svobodu.