Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 07.03.2008, sp. zn. 3 To 195/2008, ECLI:CZ:KSCB:2008:3.TO.195.2008.1

Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl odvolání obžalované V. K. proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 3 T 73/2007.

Z  o d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 3 T 73/2007, byla obžalovaná V. K. uznána vinnou trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku s tím, že obžalované bylo podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil řádně platila běžné výživné a zaplatila dlužné výživné.

Obžalovaná nebyla přítomna hlavnímu líčení, jež bylo ve věci konáno dne 21. 11. 2007 a byl při něm vyhlášen citovaný odsuzující rozsudek. Rozsudek obdržela do vlastních rukou dne 25. 1. 2008. Proti rozsudku podala odvolání, které soudu prvního stupně došlo dne 15. 2. 2008. Šlo o tzv. blanketní odvolání, neboť neobsahovalo žádné odůvodnění, a po formální a obsahové stránce neodpovídalo ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., jež vymezuje náležitosti tohoto řádného opravného prostředku. Okresní soud před předložením věci odvolacímu soudu nepřistoupil k postupu, jímž by došlo k odstranění vad podaného odvolání ve smyslu § 251 tr. ř. Nevyzval obžalovanou k odstranění vad odvolání a neustanovil jí za tím účelem ani obhájce. K opravnému prostředku učinila samosoudkyně soudu prvního stupně do spisu poznámku, že odvolání obžalované bylo podáno opožděně a dala pokyn k vyhotovení předkládací zprávy a odeslání věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Takovýto postup bylo možno v projednávané věci akceptovat.

Odvolací soud zjistil, že závěr učiněný samosoudkyní soudu prvního stupně je správný. Odvolání bylo podáno skutečně opožděně. Jak bylo již shora uvedeno, nebyla obžalovaná přítomna hlavnímu líčení konanému ve věci dne 21. 11. 2007. Při tomto odročeném hlavním líčení byl vyhlášen napadený odsuzující rozsudek a obžalovaná se s ohledem na svou nepřítomnost nemohla k podání případného odvolání vyjádřit přímo do protokolu o hlavním líčení. V poučení, jímž bylo písemné vyhotovení napadeného rozsudku v závěrečné části opatřeno, byla v souladu s ustanovením § 248 odst. 1 tr. ř. poučena o tom, že odvolání může podat ve lhůtě osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku. Obžalovaná písemné vyhotovení rozsudku obdržela prostřednictvím příslušné součásti Policie ČR (na kterou se okresní soud se žádostí o doručení obrátil) dne 25. 1. 2008. Zákonná osmidenní lhůta k podání odvolání s ohledem na ustanovení § 60 odst. 3 tr. ř. (připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den) připadla na pondělí dne 4. 2. 2008. To je poslední den, kdy obžalovaná mohla včas podat odvolání. Z písemného vyhotovení odvolání obžalované však vyplývá, že ta je vyhotovila až dne 6. 2. 2008 (tímto datumem totiž text sama opatřila), a navíc zřejmě posléze opomněla písemnost ihned odeslat a obyčejnou listovní zásilkou vhozenou do poštovní schránky v Praze (případně předanou v podobě obyčejné zásilky na příslušné poště) ji odeslala soudu prvního stupně až dne 14. 2. 2008 (případně ve dnech bezprostředně předcházejících), což vyplývá z razítka příslušné pošty na obálce, ve které bylo odvolání odesláno (razítko pošty je opatřeno právě posledně uvedeným datumem).

Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolání je prokazatelně opožděné a odvolací soud musel takové odvolání zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř., aniž by se mohl na jeho podkladě zabývat věcnou správností napadeného rozsudku a řízení, jež mu předcházelo.

Vzhledem ke shora popsaným časovým souvislostem nepovažoval odvolací soud za potřebné zjišťovat ani přesné datum, kdy obžalovaná vhodila zásilku s odvoláním do poštovní schránky (ve smyslu § 60 odst. 4 písm. a/ tr. ř. tak opravný prostředek podala jako poštovní zásilku adresovanou příslušnému soudu), nepovažoval tak za potřebné provádět šetření k ustanovení konkrétní poštovní schránky, zjišťovat kdy je tato oprávněným pracovníkem pošty vybírána, čímž by bylo možno konkretizovat druhou spodní hranici období před 14. 2. 2008, v němž obžalovaná mohla odvolání vhozením do poštovní schránky odeslat. Upřesnění této skutečnosti by nic nemohlo změnit na rozhodnutí odvolacího soudu. Obžalovaná totiž opožděně (po uplynutí zákonné osmidenní lhůty) přistoupila již k sepsání opravného prostředku a předat poště za účelem doručení příslušnému soudu je logicky nemohla ve lhůtě vyplývající z ustanovení § 248 odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu bylo i nadbytečné, aby obžalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně vyzývána k doplnění odůvodnění odvolání, k doplnění těch náležitostí odvolání, které zákon předpokládá v ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. Bylo by pouhým formalizmem trvat na zachování postupu podle § 251 tr. ř., neboť ten je třeba v obdobných případech považovat za nadbytečný a v konečném důsledku i za nesprávný, a to pro rozpor se zásadou rychlosti trestního řízení a rovněž s požadavkem hospodárnosti řízení. Soudu by nadbytečně vznikly náklady přinejmenším na poštovné v souvislosti se zasíláním výzev obžalované a výraznější zbytečné náklady by vznikly (soudu a potažmo obžalované) ustanovením obhájce za účelem zdůvodnění odvolání.

Rozhodnutí o zamítnutí odvolání obžalované podle § 253 odst. 1 tr. ř. učinil odvolací soud v neveřejném zasedání, jak zákon umožňuje v ustanovení § 263 odst. 1 písm. a) tr. ř.