Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež ze dne 14.02.2007, sp. zn. 12 Tmo 7/2007, ECLI:CZ:KSHK:2007:12.TMO.7.2007.1

Krajský soud v Hradci Králové – soud pro mládež z podnětu stížnosti mladistvého R. S. zrušil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 2 Tm 3/2004, a současně Okresnímu soudu v Náchodě – soudu pro mládež uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením okresní soud (senát tohoto soudu, který neprojednává protiprávní činy mládeže) rozhodl tak, že podle § 60 odst. 1 tr. zák. (při ústním vyhlášení též za užití § 330 odst. 1 tr. ř.) odsouzený ml. R. S. vykoná trestní opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Náchodě – soudu pro mládež ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 2 Tm 3/2004, a jehož výkon byl původně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl odsouzený pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Takto bylo rozhodnuto s ohledem na způsob života jmenovaného ve zkušební době podmíněného odsouzení.

Proti tomuto usnesení podal mladistvý včas stížnost, kterou blíže nezdůvodnil.

Krajský soud v Hradci Králové – soud pro mládež přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům:

Ze spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Náchodě – soudu pro mládež ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 2 Tm 3/2004, byl ml. R. S. uznán vinným proviněním vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a proviněním pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 242 odst. 1 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 33 odst. 1 z. s. m. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo mladistvému uloženo ochranné léčení psychiatrické formou ambulantní. Rozsudek nabyl právní moci 13. 1. 2005, takže dvouletá zkušební doba běžela od 13. 1. 2005 do 13. 1. 2007.

K rozhodování o tom, zda se mladistvý ve zkušební době podmíněného odsouzení ve smyslu § 60 odst. 1 tr. zák. osvědčil, či zda trestní opatření odnětí svobody vykoná, je příslušný soud pro mládež, v tomto případě Okresní soud v Náchodě – soud pro mládež. To vyplývá ze speciální právní úpravy. Podle § 1 odst. 1 z. s. m. upravuje tento zákon podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, opatření ukládaná za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže. Tento zákon zároveň v § 4 stanoví, že výkon soudnictví ve věcech mladistvých vykonávají soudy pro mládež. Na věci nic nemění, že okresní soud podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodoval v době, kdy již mladistvý dosáhl věku osmnácti let (ml. R. S. dosáhl věku osmnácti let dne 20. 9. 2006), neboť se na případ nevztahují podmínky ustanovení § 73 odst. 1 z. s. m. vylučující v některých věcech užití ustanovení o trestním řízení ve věcech mladistvých.

Jelikož ve věci mladistvého rozhodl obecný soud – jiný senát téhož soudu, který neprojednává protiprávní činy mládeže (§ 2 písm. h/ z. s. m.), jedná se o podstatnou vadu řízení, pro kterou nemohlo napadené usnesení obstát. Vzhledem k tomu, že šlo o vykonávací řízení, mladistvý již dovršil osmnácti let a nešlo žádný z případů uvedených v ustanovení § 42 odst. 3 písm. a), písm. b) z. s. m., mladistvý nemusel mít v době rozhodování soudu prvního stupně obhájce. Okresní soud však také pochybil, pokud v rozporu s ustanovením § 64 odst. 2 z. s. m., o konání veřejného zasedání nevyrozuměl též příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, jehož zástupce má ve smyslu § 64 odst. 3 písm. b) z. s. m. právo činit návrhy a dávat vyslýchaným otázky, přičemž slovo k závěrečné řeči mu přísluší po mladistvém. Ve smyslu § 73 odst. 2 z. s. m. se totiž ustanovení citovaného zákona o účasti orgánu pověřeného péčí o mládež neužije jedině tehdy, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku věku mladistvého. Okresní soud též pochybil, pokud akceptoval omluvu státního zástupce a netrval na jeho osobní účasti u veřejného zasedání, byť ve smyslu § 64 odst. 2 z. s. m. musí být státní zástupce i při veřejném zasedání vždy přítomen. Pro úplnost je třeba uvést, že okresní soud podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. mladistvého pro výkon trestního opatření zařadil do věznice s dozorem, přestože měl s přihlédnutím k ustanovení § 76 z. s. m. postupovat podle § 5 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, z něhož vyplývá, že trestní opatření odnětí svobody u mladistvých, kteří nepřekročili 19. rok svého věku, se vykonává odděleně od ostatních odsouzených, a to ve věznicích nebo zvláštních odděleních pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace.

S ohledem na shora uvedená pochybení musel krajský soud – soud pro mládež z podnětu podané stížnosti napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušit a Okresnímu soudu v Náchodě – soudu pro mládež uložit, aby o věci znovu jednal a rozhodl.