Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.03.2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4639.2018.1

I. Dosavadní průběh řízení

1. Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) dne 28. 3. 2017 Společenství vlastníků XY (dále též jen „společenství“) požadovalo zapsat změny údajů zapsaných do rejstříku společenství vlastníků jednotek, spočívající ve výmazu H. C. Š. z funkce předsedkyně výboru, výmazu M. B. z funkce místopředsedy a člena výboru, a výmazu M. R. z funkce člena výboru, a následném zápisu M. R. jako předsedy výboru, zápisu Š. S. H. jako členky a místopředsedkyně výboru a zápisu H. C. Š. jako členky výboru.

2. Společenství k návrhu doložilo zápis ze schůze výboru ze dne 2. 3. 2017, z něhož plyne, že se výbor sešel v novém personálním složení, jelikož „skončil mandát“ dosavadnímu místopředsedovi M. B., a dále že se novým členem výboru „stala náhradnice“ Š. S. H., která byla zvolena na shromáždění dne 19. 5. 2014. Členové výboru posléze přijali usnesení, podle kterého nově rozhodli o funkcích členů výboru tak, že se z funkce předsedkyně výboru odvolává H. C. Š. (jež zůstává nadále členkou výboru), předsedou výboru byl zvolen M. R. a místopředsedkyní výboru Š. S. H., které vzniklo členství ve výboru ke dni 1. 3. 2017. Dále byla k návrhu přiložena elektronická korespondence ze dne 23. 2. 2017, v níž H. C. Š. jako tehdejší předsedkyně výboru zve M. R. a Š. S. H. na schůzi výboru.

3. Jelikož rejstříkový soud o návrhu nerozhodl ve lhůtě dle § 96 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), byl zápis do rejstříku proveden v souladu s § 98 z. v. r., a to dne 14. 6. 2017 protokolem č. j. S 11439/RD66/MSPH, Fj 209990/MSPH.

4. Dne 28. 6. 2017 podala H. C. Š. návrh dle § 101 odst. 1 z. v. r. na výmaz provedeného zápisu. Namítala, že Š. S. H. byla do výboru ustanovena způsobem, který stanovy společenství vlastníků nepředpokládají (neumožňují), pročež její následné hlasování jako místopředsedkyně výboru nemohlo být platné; listiny přiložené k návrhu společenství ze dne 28. 3. 2017 její členství a funkci ve výboru neosvědčují.

5. Rejstříkový soud usnesením ze dne 13. 7. 2017, č. j. S 11439/RD77/MSPH, Fj 229701/MSPH, návrh H. C. Š. zamítl, jelikož posouzení platnosti jejího odvolání rejstříkovému soudu nepřísluší; rejstříkový soud v rámci zápisového řízení vychází pouze z listin, které jsou k návrhu připojeny. Návrh společenství ze dne 28. 3. 2017 byl doložen potřebnými listinami. Oproti tomu návrh H. C. Š. podaný v souladu s § 101 odst. 1 z. v. r. není osvědčen žádnými listinami.

6. Pokud se někteří členové výboru domnívali, že se schůze výboru konat neměla, anebo že usnesení na ní přijatá byla v rozporu se stanovami nebo zákonem, měli podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení, přijatých výborem na této schůzi. Rejstříkový soud však nemá „k dispozici žádnou listinu (…), z které by mohl dovodit, že schůze dne 2. 3. 2017 se řádně nekonala či přijala neplatná usnesení“.

7. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 14 Cmo 366/2017, potvrdil rozhodnutí rejstříkového soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

8. Odvolací soud zdůraznil, že soudu nepřísluší zasahovat do rozhodování nejvyšších orgánů právnických osob jinak než ze zákonem stanovených důvodů a za zákonem daných podmínek. Nebyl-li podán návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství vlastníků jednotek, resp. nebylo-li mu soudem vyhověno, nelze v rejstříkovém řízení (včetně řízení o návrhu podle § 101 z. v. r.) posuzovat platnost rozhodnutí (jakéhokoliv) orgánu společenství vlastníků jednotek.

9. Důvody, pro něž se na rozhodnutí orgánu hledí, jako by nebylo přijato (§ 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále též jen „o. z.“) a k nimž soud v rejstříkovém řízení přihlíží, nejsou v projednávané věci dány.

II.
Dovolání a vyjádření k němu

10. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, majíc je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k řešení (v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu dosud neřešených) níže uvedených otázek a navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil a návrhu vyhověl.

11. Napadené rozhodnutí spočívá podle dovolatelky na (nesprávném) řešení těchto otázek:

[1] Má navrhovatel podávající dle § 101 odst. 1 z. v. r. návrh na výmaz zápisu provedeného postupem podle § 98 z. v. r. vždy povinnost doložit listiny o skutečnostech odůvodňujících změnu nebo výmaz zápisu provedeného dle § 98 z. v. r.?
[2] Má člen společenství vlastníků právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí výboru jako statutárního orgánu společenství vlastníků podle § 258 ve spojení s § 1221 o. z.?
[3] Přezkoumává soud v řízení o návrhu dle § 101 z. v. r. platnost rozhodnutí statutárního orgánu společenství vlastníků, které bylo podkladem pro provedení zápisu postupem dle § 98 z. v. r.?

12. Dovolatelka má za to, že nebyla povinna přikládat ke svému návrhu podle § 101 z. v. r. žádné listiny, neboť již z listin připojených k návrhu společenství ze dne 28. 3. 2017 a z obsahu stanov (založených ve sbírce listin) se podává, že Š. S. H. se nestala členkou výboru, a tudíž na jeho schůzi ani nemohla hlasovat. Na základě návrhu ze dne 28. 3. 2017 neměl být zápis vůbec proveden; pokud k tomu (v důsledku fikce) došlo, měl rejstříkový soud tuto nesprávnost napravit a vyhovět návrhu dovolatelky podanému v souladu s § 101 z. v. r.

13. Podle přesvědčení dovolatelky nelze na společenství vlastníků jednotek užít ustanovení § 258 o. z., neboť to vylučuje zvláštní úprava obsažená v § 1209 o. z. V důsledku přijetí názoru odvolacího soudu by platnost rozhodnutí výboru nemohla být nikdy přezkoumána, což dovolatelka považuje za neudržitelné.

III.
Přípustnost dovolání

14. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení jím otevřených otázek. Otázku výkladu § 101 z. ř. s. odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a otázku, zda lze na rozhodnutí výboru společenství vlastníků jednotek aplikovat ustanovení § 258 až § 260 o. z., pak Nejvyšší soud dosud neřešil.

IV.
Důvodnost dovolání

I) K otázce, zda (a pokud ano, za jakých podmínek) se vlastník jednotky může domáhat postupem podle § 1221 a § 258 a násl. o. z. vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru.

15. Podle § 1221 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi.

16. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

17. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

18. V rozsahu výmazu dovolatelky coby předsedkyně výboru (s tím, že nadále zůstává členkou výboru), včetně dne zániku funkce předsedkyně, a zápisu M. R. jako předsedy výboru, včetně dne vzniku funkce předsedy, je nezbytné posoudit, zda rejstříkový soud mohl a měl k vadám, jimiž podle dovolatelky trpí rozhodnutí výboru společenství ze dne 2. 3. 2017, přihlédnout v řízení o návrhu dovolatelky podle § 101 z. v. r.

19. Dovolatelka namítá, že se schůze výboru zúčastnila a o návrzích usnesení (o odvolání dovolatelky z funkce předsedkyně výboru a o jmenování M. R. předsedou výboru) hlasovala Š. S. H., jež nebyla členkou výboru, a k jejím hlasům tudíž nelze (při posouzení otázky, zda usnesení výboru bylo přijato) přihlédnout.

20. I pro výbor společenství vlastníků, je-li orgánem kolektivním (§ 152 odst. 1 o. z.), platí ustanovení § 156 o. z., upravující pravidla rozhodování kolektivních orgánů. Neurčují-li tudíž stanovy vyšší většinu (§ 158 odst. 1 o. z.) a nejde-li o záležitost, ohledně níž byla působnost výboru rozdělena v souladu s § 156 odst. 2 o. z., rozhoduje výbor většinou hlasů členů účastnících se zasedání výboru.

21. Vady, jež způsobují, že se na rozhodnutí orgánu hledí, jako by nebylo přijato, vypočítává ustanovení § 245 o. z., jež se použije i na společenství vlastníků (§ 1221 o. z.). Nedostatečný (nižší než zákonem či stanovami vyžadovaný) počet hlasů odevzdaných pro určité rozhodnutí orgánu společenství však není důvodem, pro který lze na rozhodnutí orgánu hledět, jako by nebylo přijato. Tato vada způsobuje (může způsobit) toliko neplatnost (vadným postupem přijatého) usnesení.

22. Dovolatelce lze přisvědčit, že ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. jakožto lex specialis vylučuje použití § 258 a 259 o. z. na soudní přezkum platnosti rozhodnutí shromáždění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018).

23. Nicméně označené ustanovení upravuje toliko přezkum rozhodnutí přijatého shromážděním, tj. nejvyšším orgánem společenství vlastníků (§ 1205 věta první o. z.). Pravidla pro posuzování platnosti rozhodnutí ostatních orgánů společenství vlastníků neřeší ani § 1209 o. z., ani jiná ustanovení občanského zákoníku upravující společenství vlastníků. V souladu s § 1221 větou první o. z. je proto třeba přiměřeně použít ustanovení občanského zákoníku o spolku (s výjimkou ustanovení vyloučených § 1221 větou druhou o. z.).

24. Ustanovení § 258 až 260 o. z. upravují postup při přezkumu platnosti rozhodnutí jakéhokoliv orgánu (tedy nejen členské schůze) spolku. Nejvyšší soud neshledává důvodu, pro který by tato pravidla neměla být v souladu s § 1221 o. z. přiměřeně aplikována i na posuzování platnosti rozhodnutí volených orgánů společenství vlastníků.

25. Opačný závěr by znamenal, že platnost těchto rozhodnutí buď nelze přezkoumávat vůbec [srov. v poměrech obchodních korporací výslovnou úpravu v § 193 odst. 1, § 430 odst. 1 či § 663 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích)], bez ohledu na to, jak závažné právní následky mají, anebo že je lze přezkoumávat bez jakéhokoliv omezení (časového, osobního i věcného), v jakémkoliv řízení (a to i jako prejudiciální otázku), což by ve svém důsledku vedlo k narušení právní jistoty společenství vlastníků, jednotlivých vlastníků jednotek, jakož i dalších osob, jichž se dané rozhodnutí může dotýkat.

26. Platnost rozhodnutí výboru jakožto statutárního orgánu společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta druhá o. z.), popř. dalších (stanovami zřízených) orgánů společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta třetí o. z.), lze tudíž posuzovat toliko v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, podaném vlastníkem jednotky, popř. (výjimečně) jinou osobou mající na požadovaném určení zájem hodný právní ochrany, v souladu s § 258 a násl. o. z.

27. Napadat lze toliko rozhodnutí, jejichž neplatnosti se není možné dovolat (v souladu se stanovami společenství vlastníků) u orgánu společenství vlastníků, a to v prekluzivní hmotněprávní lhůtě určené ustanovením § 259 o. z. (v poměrech spolků srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016).

28. Jelikož ustanovení § 1221 o. z. určuje, že se ustanovení o spolcích použijí toliko přiměřeně, je nutné při aplikaci § 258 až 260 o. z. na rozhodnutí (volených) orgánů společenství vlastníků vzít v úvahu specifika této právnické osoby. Může-li se přehlasovaný vlastník domáhat soudního přezkumu rozhodnutí nejvyššího orgánu společenství vlastníků toliko tehdy, je-li pro to důležitý důvod (§ 1209 odst. 1 o. z.), platí tím spíše, že i v případě rozhodnutí jiných orgánů společenství vlastníků je možné domáhat se vyslovení jejich neplatnosti (postupem podle § 1221 a § 258 až 260 o. z.) pouze v případech, kdy je pro to důležitý důvod (který musí navrhovatel tvrdit).

29. Současně platí, že soud neplatnost rozhodnutí (voleného) orgánu společenství vlastníků nevysloví, jsou-li naplněny důvody upravené v § 260 o. z. (k výkladu § 260 odst. 1 srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, odst. 37 až 46).

30. Není-li platnost rozhodnutí výboru (či jiného, stanovami zřízeného voleného orgánu společenství vlastníků) napadena postupem podle § 258 a 259 o. z., popř. nevyhoví-li soud podanému návrhu, je takové rozhodnutí platné, přestože je zatíženo vadou, jež by odůvodňovala vyslovení jeho neplatnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, odst. 25 až 28, a judikaturu tam citovanou). Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by – v rozporu s principem právní jistoty – do poměrů společenství vlastníků, vlastníků jednotek a koneckonců i třetích osob právní nejistotu (srov. dále obdobně např. pro poměry politických stran a hnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, odst. 18).

31. Z řečeného se podává, že nevyslovil-li soud v řízení podle § 1221 a § 258 a násl. o. z. neplatnost rozhodnutí výboru společenství o odvolání dovolatelky z funkce předsedkyně výboru a o jmenování M. R. předsedou výboru, je toto rozhodnutí platné, byť by bylo stiženo vadou, jež by odůvodňovala vyslovení jeho neplatnosti v řízení podle uvedených ustanovení (např. že pro daná rozhodnutí nebyla odevzdána zákonem či stanovami určená většina hlasů). Srov. ostatně i níže citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017.

32. Závěr odvolacího soudu, podle něhož soud nemůže v rejstříkovém řízení, včetně řízení o návrhu podle § 101 z. v. r., posuzovat platnost rozhodnutí výboru společenství vlastníků, je tudíž správný.

II. K výkladu § 101 z. v. r.

33. Podle § 101 z. v. r. zapsaná osoba a osoby, které se podle jiného zákona zapisují do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby, se mohou do 1 měsíce od zápisu návrhem domáhat u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu provedeného podle § 98; zmeškání této lhůty nelze prominout. Ustanovení § 78 odst. 1 tím není dotčeno (odstavec první). Osoby zapisované podle jiného zákona do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby se mohou v případě svého výmazu z veřejného rejstříku domáhat změny zápisu také tehdy, byl-li proveden jinak než podle § 98; ustanovení § 102 se použije přiměřeně (odstavec druhý).

34. Citované ustanovení upravuje zvláštní opravný prostředek, jenž umožňuje tam vypočteným osobám uplatnit proti zápisu námitky, jež nemohly vznést dříve (např. proto, že nebyly účastníky řízení, či proto, že zápis byl proveden postupem podle § 98 z. v. r.). Rejstříkový soud je povinen se zabývat takto uplatněnými námitkami, a to bez ohledu na to, zda (a s jakým výsledkem) se s nimi případně vypořádal v (předchozím) řízení o zápis do příslušného rejstříku (při postupu dle § 98 z. v. r. se s nimi ostatně ani vypořádat nemohl).

35. Navrhovatel v řízení podle § 101 z. v. r. nemusí tvrdit a dokládat nové skutečnosti zakládající důvod výmazu nebo změny zápisu v příslušném rejstříku, tj. skutečnosti, kterými se rejstříkový soud při rozhodnutí o zápisu v předchozím řízení nezabýval a z jejichž pohledu věc neposuzoval.

36. Srov. při výkladu předchozí, avšak obsahově shodné právní úpravy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4753/2009.

37. Navrhovateli v tomto řízení přísluší námitka, že návrh na zápis skutečností do veřejného rejstříku měl být odmítnut z důvodů uvedených v § 86 z. v. r., popř., že měl být zamítnut, neboť údaje o skutečnostech zapisovaných na návrh oprávněné osoby do obchodního rejstříku nevyplývají z listin, které tato osoba k návrhu doložila (srov. § 90 odst. 1 z. v. r.). Srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3796/2017.

38. Z řečeného se podává, že návrh podle § 101 z. v. r. nelze zamítnout jen proto, že navrhovatel rejstříkovému soudu nedoložil žádné listiny.

39. Současně platí, že rejstříkovému soudu přísluší v rejstříkovém řízení ověřit nejen to, zda k návrhu na zápis byly připojeny požadované listiny, ale taktéž, zda údaje, které mají být podle návrhu zapsány, z těchto listin vyplývají. Nestačí tedy pouhé zjištění, že listiny byly připojeny, ale je nutné také zkoumat jejich obsah (v podrobnostech srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, jakož i judikaturu v něm uvedenou).

40. V projednávané věci doložilo společenství svůj návrh ze dne 28. 3. 2017 (vedle „čestného prohlášení a podpisového vzoru“ R. a S. H.) toliko zápisem ze schůze výboru ze dne 2. 3. 2017 a dále „elektronickou korespondencí ze dne 23. 2. 2017“. Jak však přiléhavě zdůrazňuje dovolatelka, z uvedených listin nevyplývá, zda, na základě jaké právní skutečnosti a od kterého dne se Š. S. H. stala členkou výboru.

41. Nejvyšší soud nezpochybňuje, že stanovy společenství vlastníků mohou upravit volbu náhradníků členů výboru, kteří se stanou členy výboru pro případ, že některému z členů výboru zanikne funkce před uplynutím jeho funkčního období (je-li funkční období stanoveno). Nicméně z listin připojených k návrhu společenství se nepodává ani skutečnost, že Š. S. H. byla zvolena náhradnicí, ani to, že M. B. zanikla funkce člena výboru na základě jiné skutečnosti než v důsledku uplynutí funkčního období určeného stanovami.

42. Měla-li funkce M. B. zaniknout v důsledku uplynutí stanovami určeného funkčního období (jak by se mohlo jevit ze zápisu ze schůze výboru ze dne 2. 3. 2017, dle něhož mu „skončil mandát“), pak by se místo něj nemohla Š. S. H. stát členkou výboru z titulu náhradnice (uplynutí funkčního období není ani podle článku 7 odst. 9 stanov společenství právní skutečností, na jejímž základě se náhradník stává členem výboru).

43. Nelze samozřejmě vyloučit, že Š. S. H. nebyla shromážděním zvolena jako náhradnice, ale (přímo) jako členka výboru s odkládací podmínkou zániku funkce (určitého) člena výboru (tedy včetně zániku v důsledku uplynutí funkčního období); tato skutečnost však nebyla v návrhu ze dne 28. 3. 2017 ani tvrzena, ani neplyne z listin k němu přiložených.

44. Totéž platí i pro případné zvolení Š. S. H. cestou kooptace samotným výborem (jeho zbývajícími členy). I tento způsob vzniku funkce sice mohou stanovy společenství vlastníků připouštět a upravovat (a stanovy společenství v projednávané věci tak činí v článku 7 odst. 8), nicméně rejstříkovému soudu nebylo doloženo usnesení výboru o kooptaci.

45. Z listin přiložených k návrhu ze dne 28. 3. 2017 na zápis změn údajů zapsaných v rejstříku společenství vlastníků tudíž nevyplývá, kdy a na základě jakých právních skutečností vznikla funkce členky výboru Š. S. H. Rejstříkový soud měl tudíž navrhovatele (společenství) vyzvat k předložení chybějících listin, z nichž by uvedené skutečnosti plynuly; pokud by společenství tyto listiny nedoložilo, měl návrh (v tomto rozsahu) odmítnout [§ 86 písm. e) z. v. r.], případně, pokud by z listin doložených společenstvím neplynulo, že se Š. S. H. stala členkou a místopředsedkyní výboru, měl návrh zamítnout (§ 90 odst. 1 z. v. r.).

46. Jestliže se tak nestalo a údaje navržené společenstvím byly do veřejného rejstříku zapsány postupem podle § 98 z. v. r., měl z tohoto důvodu vyhovět v uvedeném rozsahu návrhu dovolatelky podaném v souladu s § 101 odst. 1 z. v. r. Již proto není napadené rozhodnutí (v tomto rozsahu) správné.

47. Jde-li o výmaz M. B. jako člena a místopředsedy výboru a o zápis dne zániku jeho funkce, nelze z napadeného rozhodnutí zjistit, na základě jakých právních skutečností považoval odvolací soud návrh dovolatelky podle § 101 z. v. r. za nedůvodný. Ani v této části tudíž usnesení odvolacího soudu neobstojí.

48. V rozsahu, v němž odvolací soud rozhodl o návrhu dovolatelky ve vztahu k výmazu M. B. jako člena a místopředsedy výboru, zápisu dne zániku jeho funkce, a zápisu Š. S. H. jako členky a místopředsedkyně výboru, a zápisu dne vzniku její funkce, je tudíž dovolání důvodné.

49. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil v rozsahu uvedeném v předchozím odstavci (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil ve stejném rozsahu i je a věc vrátil soudu prvního stupně (ve zrušeném rozsahu) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

50. Ve zbývajícím rozsahu (jde-li o výmaz dovolatelky coby předsedkyně výboru s tím, že nadále zůstává členkou výboru, a zápis dne zániku funkce předsedkyně, a o zápis M. R. jako předsedy výboru, včetně dne vzniku funkce předsedy) dovolání není důvodné. Proto je Nejvyšší soud v tomto rozsahu zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).