Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 02.04.2008, sp. zn. 20 Cdo 458/2007, ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.458.2007.1

K r a j s k ý s o u d v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2006 potvrdil usnesení ze dne 29. 8. 2006, jímž O k r e s n í s o u d v Kladně řízení o výkon rozhodnutí rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2002, zastavil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že řízení brání překážka věci zahájené, založená exekučním řízením vedeným u okresního soudu pod sp. zn. 8 Nc 5304/2006 proti manželu povinné, v němž byly stejné nemovitosti (patřící do společného jmění povinné a jejího manžela) postiženy exekučním příkazem JUDr. M. S. ze dne 6. 6. 2006, vydaným před podáním návrhu na výkon rozhodnutí. Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (dále jen „zákon č. 119/2001 Sb.“), se nevztahuje na střet výkonu rozhodnutí a exekuce. Okolnost, že oprávněná nemůže přihlásit svou pohledávku do exekučního řízení vedeného proti manželu povinné, na tom nic nemění.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že právním názorem zaujatým soudy obou stupňů je jí odňato právo domáhat se zákonným způsobem výkonu rozhodnutí, neboť řízení v souzené věci bylo zastaveno a do exekučního řízení vedeného proti manželu povinné se se svou pohledávkou nemůže přihlásit; v důsledku toho se její pohledávka může promlčet. Nesouhlasí s názorem, že zákon č. 119/2001 Sb. se nevztahuje na střet výkonu rozhodnutí a exekuce. V souzené věci se nemůže jednat o překážku věci zahájené, neboť účastníci obou řízení na straně oprávněného ani na straně povinného nejsou totožní a nejde o tutéž pohledávku. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

N e j v y š š í s o u d dovolání zamítl.

Z o d ů v o d n ě n í :

Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není důvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 335 odst. 2, věty první, o. s. ř. se návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže nemovitosti podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu.

Podle § 336f odst. 1, věty první, o. s. ř. věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.

Je výrazem ustálené soudní praxe, že vydání (dosud nepravomocného) exekučního příkazu postihujícího určitou nemovitost zakládá překážku věci zahájené vůči později zahájenému řízení o výkon rozhodnutí prodejem téže nemovitosti; právní moc takového exekučního příkazu pak zakládá vůči témuž řízení překážku věci rozsouzené. Není možné, aby jedna a tatáž nemovitost byla prodávána ve dvou souběžně probíhajících řízeních, bez ohledu na to, kdo je v obou řízeních oprávněným a povinným. Návrh dalšího oprávněného podaný před právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se proto považuje za přistoupení k řízení (§ 335 odst. 2 o. s. ř.); návrh podaný po právní moci tohoto usnesení (nebo po vydání exekučního příkazu postihujícího tytéž nemovitosti) je v každém případě nepřípustný a řízení o něm je třeba zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 14/2001, ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2831/2004, nebo ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 4/2006).

Názor odvolacího soudu, že zákon č. 119/2001 Sb. se nevztahuje na střet výkonu rozhodnutí na straně jedné a exekuce na straně druhé, je v souladu s ustálenou soudní praxí, usměrněnou usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2006 pod č. 2, a dovolatelčině polemice s ním proto nelze přisvědčit.

Nelze se ovšem ztotožnit s názorem odvolacího soudu, že dovolatelka jakožto věřitelka povinné nemůže přihlásit svou pohledávkou do exekuce vedené proti manželu povinné, v níž jsou postiženy nemovitosti patřící do jejich společného jmění, vznikla-li tato pohledávka za trvání manželství. Jestliže se ve smyslu ustanovení § 335 odst. 2 o. s. ř. považuje za přistoupení do řízení také návrh na prodej stejné nemovitosti, byl-li podán proti manželu povinného nebo směřuje-li proti oběma manželům s tím, že nemovitost tvoří součást jejich společného jmění (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1630 s.), je logické, aby i věřitel manžela povinného mohl podat ve smyslu § 336f o. s. ř. přihlášku do řízení vedenému proti povinnému, jsou-li výkonem rozhodnutí postiženy nemovitostí patřící do společného jmění manželů; jeho případné pohledávky budou při rozvrhovém řízení uspokojeny podle § 337c odst. l písm. f) o. s. ř. Protože na provádění exekuce prodejem nemovitostí se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (§ 69 zákona č. 120/2001 Sb.), může i v tomto řízení věřitel manžela povinného podat přihlášku do řízení vedenému proti povinnému.

Závěr soudů obou stupňů, podle něhož v dané věci nelze v řízení pokračovat pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, je nicméně správný. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.