Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.05.2008, sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3272.2006.1

M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2005 potvrdil usnesení O b v o d n í h o s o u d u pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2005, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 9. 2005, jímž obvodní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že omluvou, která byla zveřejněna v týdeníku Respekt č. 10/2004, povinná svou povinnost z exekučního titulu nesplnila. Exekuční titul jí ukládá povinnost zveřejnit omluvu stanoveného znění bez komentáře a dodatků. Povinná však k formálně zveřejněné omluvě (jako součásti textu s titulkem „EDITORIAL“) přidala tučným písmem vytištěný vlastní komentář, jehož obsah stvrzuje pravdivost původně zveřejněné informace, a tím celou omluvu znehodnocuje. Povinná tedy uložené povinnosti nedostála a podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí pro zánik přiznaného práva podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny. Odkaz povinné na důvod, pro který by soud zastavil výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., shledal soud pouze formálně zmíněným a dostatečně nepodloženým a dále se jím nezabýval. Nové skutečnosti uplatněné povinnou v návrhu na obnovu nalézacího řízení, pokud existuje pravomocný a vykonatelný exekuční titul, nejsou v rámci vykonávacího řízení právně významné.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., namítá povinná (jak vyplývá z obsahu dovolání), že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Je přesvědčena, že povinnost uloženou jí ve vykonatelném rozhodnutí splnila, a pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tuto povinnost nesplnila, neboť text omluvy opatřila nadpisem a dále ho komentovala, šlo o posouzení nad rámec exekučního titulu. Soudy obou stupňů se rovněž dostatečně nevypořádaly s návrhem povinné na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst.1 písm. h) o. s. ř., když sám oprávněný po vydání exekučního titulu v podstatě přiznal, že udržoval nadstandardní vztahy s provozovatelkou nevěstince. Otázku zásadního právního významu tedy povinná spatřuje „jednak ve výkladové nejasnosti, co jest splnění soudem uložené povinnosti uveřejnit omluvu v periodickém tisku, dále i v nezákonnostech rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, posuzujících exekuční titul šířeji, než jak byl formulován, jakož i v tom, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s návrhem povinné podle ustanovení 268 odst.1 písm. h) o. s. ř“. Navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu včetně rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

N e j v y š š í s o u d dovolání zamítl.

Z o d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 o. s. ř.); ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnila, a to k otázce, v jakém rozsahu je povinný při uveřejňování omluvy vázán exekučním titulem, aby takové uveřejnění omluvy bylo možné považovat za splnění povinnosti a vedlo k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.

Dovolání není důvodné.

Fyzická osoba má právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do své osobnosti. V rámci občanskoprávní ochrany podle § 13 obč. zák. se fyzická osoba může domáhat, aby soud uložil povinnost omluvit se prostřednictvím periodického tisku, pokud došlo ke zveřejnění nepravdivých informací, které se jí dotýkají. Tak je tomu i v projednávané věci, kde podkladovým rozhodnutím byla povinné uložena povinnost uveřejnit v periodiku Respekt omluvu oprávněné osobě.

Splnění povinnosti otisknout omluvu lze dostát pouze při dodržení konkrétní formy, obsahu a rozsahu omluvy, vymezených ve výroku příslušného rozhodnutí, které tímto sleduje samotný smysl ochrany. Tím, že povinná k omluvě připojila svůj komentář, podle nějž skutková tvrzení uveřejněná v původním článku z 5. 5. 2003 (kvalifikovaná ve vykonávaném rozsudku jako „difamující a neoprávněně zasahující do občanské cti a důstojnosti oprávněného“) nejsou nepravdivá, učinila omluvu k odstranění následků zásahu do práva na ochranu osobnosti nezpůsobilou. Pokud odvolací soud dospěl ke stejnému závěru a důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. stejně jako soud prvního stupně neshledal, je jeho rozhodnutí správné.

Za nedůvodnou je také třeba považovat námitku dovolatelky týkající se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť odvolací soud správně uzavřel, že tvrzení o šikanózním výkonu rozhodnutí je podřaditelné pod § 268 odst. l písm. g) o. s. ř., uvádí-li, že omluva byla řádně uveřejněna.

Exekučnímu soudu také nepřísluší zkoumat, zda exekuční titul je věcně správný (tedy zda oprávněný udržoval nadstandardní vztahy s provozovatelkou nevěstince); je totiž výrazem ustálené soudní praxe, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004, pod č. 62).

Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.