Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2006, sp. zn. 25 Cdo 2127/2006, ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2127.2006.1

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. 3. 2004 určil, že žaloba, jíž se žalobci jako rodiče nezletilého syna L. D. domáhali náhrady škody na zdraví, kterou syn utrpěl při dopravní nehodě dne 24. 6. 2000, je co do základu důvodná; žalovaná je povinna škodu uhradit z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem. Žalovaná na základě mezitímního rozsudku škodu nahradila s výjimkou části nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s celodenní péčí žalobců o nezletilého syna. Na těchto nákladech žalobci žádali zaplatit celkem 96 242 Kč ( za soustavnou celodenní péči o syna v době od 26. 2. 2001 do 28. 2. 2003).

N e j v y š š í s o u d zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se náklady léčení a pohřbu hradí tomu, kdo je vynaložil.

Jak Nejvyšší soud vyložil v rozsudku sp. zn. 2 Cdon 2079/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. číslem 30, ročník 2002, ustanovení § 449 odst. 1 a 3 obč. zák. vychází z předpokladu, že v době léčení či hospitalizace poškozeného (či při další péči o něho) se na snaze o zlepšení jeho zdravotního stavu mohou podílet i jiné osoby, především z okruhu jeho příbuzných či osob blízkých, a zákon proto tyto osoby výslovně legitimuje k uplatnění nároků vůči škůdci vlastním jménem. V dané věci je touto osobou žalobkyně, matka nezletilého poškozeného, která přerušila zaměstnání a převzala potřebnou celodenní péči (za přispění žalobce) o syna. Je zcela přiměřené, jestliže oba soudy k ocenění hodnoty této péče využily (ve smyslu ustanovení § 136 o. s. ř.) úpravu odměny dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. ve znění účinném v době rozhodné pro posouzení nároku žalobkyně (od 26. 2. 2001 do 28. 2. 2003), sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry. Podle ustanovení § 80 citovaného zákona příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží občanovi pečujícímu osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná. Podle § 81 odst. 1 příspěvek podle § 80 náleží též rodiči nebo prarodiči, popřípadě jinému občanovi, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pečujícímu osobně, celodenně a řádně o nezletilé dítě starší jednoho roku, které je podle zvláštního předpisu dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči.

Nárok na náhradu nákladů léčení, třebaže vzniká ve smyslu ustanovení § 449 odst. 3 obč. zák. přímo těm osobám, které poskytují poškozenému potřebnou péči, je součástí celkového nároku poškozeného na náhradu škody na zdraví vůči škůdci. Rozsah povinnosti škůdce nahradit poškozenému škodu na zdraví, za kterou odpovídá, je vymezen zákonným rozsahem nároků poškozeného, popřípadě těch nároků, které vznikají třetím osobám přímo. Jestliže za škodu – jako je tomu v dané věci – odpovídá škůdce v plném rozsahu, pak jeho povinnost k náhradě škody (a tomu odpovídající povinnost pojišťovny z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu) může být snížena jedině z důvodů zvláštního zřetele hodných, na základě úvahy soudu podle § 450 obč. zák. K takovému snížení soudy v dané věci neshledaly žádného zákonného důvodu.

Nemůže-li být rozsah náhrady škody, ke které je škůdce podle zákona zavázán, snížen z žádného jiného důvodu, pak ani proto, že žalobkyně pobírá příspěvek při péči o osobu blízkou, jelikož splňuje podmínky stanovené předpisy sociálního zabezpečení. Tento příspěvek náleží žalobkyni vzhledem k tomu, že její životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny ani příjmy z pracovní činnosti, ani dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, tedy náleží jí ze zcela jiného právního důvodu, než je ten, na němž je založena povinnost škůdce v dané věci nahradit škodu. Účelem této sociální dávky je také motivovat osoby, jež jsou díky svým úzkým rodinným a citovaným vazbám schopny poskytnout svým blízkým potřebnou celodenní osobní péči v situacích, které by jinak vyžadovaly dlouhodobé pobyty ve zdravotnických zařízeních či ústavech sociální péče.

Nejvyšší soud proto uzavírá, že není žádného zákonného důvodu snižovat rozsah náhrady škody náležící žalobkyni, jež se dlouhodobě a celodenně stará o svého syna, o dávku sociálního zabezpečení, kterou z jiných důvodů, a nikoliv s totožným účelem žalobkyni poskytuje z veřejných prostředků stát. Rozsudek odvolacího soudu, založený na právním názoru opačném, proto není rozhodnutím správným a Nejvyšší soud ho zrušil podle § 243b odst. 2 o. s. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.