Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2005, sp. zn. 5 Tdo 1466/2005, ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1466.2005.1

Nejvyšší soud České republiky zrušil ohledně obviněného J. L. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 226/2005, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 27 T 21/2005 a sám ve věci znovu rozhodl.

Z odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 27 T 21/2005, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že spolu se spoluobviněným D. S. v přesně nezjištěné době začátkem listopadu 2004 v H. v. S., v nájemním bytě obžalovaného J. L. po předchozí domluvě s J. Š. vyráběli pomocí potřebných chemikálií, laboratorního skla a léku M., kteréžto věci si opatřili, pervitin – metamfetamin a takto v jednom případě z deseti balení léku M. po 24 tabletách vyrobili nejméně 2 g pervitinu a v druhém případě z padesáti balení léku M. po 24 tabletách se jim podařilo vyrobit nejméně 4 g pervitinu, který si vždy rozdělili, přičemž pervitin – metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Za tento trestný čin byl obviněný J. L. odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Tímtéž rozsudkem byl obviněný D. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 4 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a k trestu propadnutí věci.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními státní zástupkyně okresního státního zastupitelství a oba obvinění J. L. a D. S. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 226/2005, tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 256b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku dovolatel spatřuje v tom, že skutek, tak jak je v rozsudku soudu prvního stupně popsán, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Z popisu skutku podle jeho názoru zejména nevyplývá, jakým konkrétním jednáním se podílel na výrobě pervitinu a jakým konkrétním jednáním měl vyrobit pervitin spolu s obviněným D. S. Podle obviněného z provedených důkazů nevyplynulo, že by se účastnil na výrobě pervitinu nějakým aktivním jednáním. Samotné propůjčení bytu k výrobě pervitinu bez dalšího podílu na jeho „vaření“ obviněný nepovažuje za spolupachatelství na trestném činu podle § 187 odst. 1 tr. zák., když navíc při domovní prohlídce v tomto bytě ani nebyly nalezeny žádné stopy po jeho výrobě. Dovolatel v neposlední řadě poukázal i na to, že on sám nemohl objektivně předmětný byt k uvedenému účelu propůjčit, když nešlo o jeho nájemní byt, nýbrž o byt, který měla na základě nájemní smlouvy pronajatý jeho družka I. L. Touto otázkou se přitom soud prvního stupně ani soud druhého stupně nezabývaly. Z popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně není podle obviněného dostatečně zřejmé, jakým způsobem se měl domlouvat na výrobě pervitinu s J. Š., když telefonická domluva nemůže připadat v úvahu, protože z provedených záznamů o odposlechu telekomunikačního provozu nevyplývá, že by hlas zaznamenaný na zvukovém záznamu náležel skutečně jemu, přičemž v tomto směru ani nebyl vypracován příslušný znalecký posudek. Podle názoru obviněného tak mohl popis skutku v odsuzujícím rozsudku odpovídat nanejvýš účastenství na trestném činu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., nikoli však spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Opavě a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného soudy obou stupňů nepochybily, pokud jednání obviněného J. L. kvalifikovaly jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně s obviněným D. S. Jednání obviněného by bylo možno právně kvalifikovat jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 187 odst. 1 tr. zák. pouze za situace, pokud by takové jednání bylo izolované a bylo by prokázáno, že s vědomím obviněného byl v bytě, který užíval, vyráběn pervitin. Přitom je právně irelevantní, zda k bytu existoval nájemní poměr obviněného či jeho družky. Důležité naproti tomu je, že obviněný byt užíval a drogy byly v takovém bytě vyráběny s jeho vědomím. O účastenství ve formě pomoci by mohlo jít například tehdy, pokud by obviněný neměl vědomost o tom, jaká droga je v bytě vyráběna, kdo či kolik osob drogu vyrábí a jakým způsobem má být droga užita. Jestliže však byl obviněný J. L. přítomen při výrobě uvedené drogy a byl s touto výrobou plně srozuměn, nastala jiná situace, neboť jeho jednání bylo vedeno stejným úmyslem jako činnost spoluobviněného D. S., a představovalo tak subjektivní i objektivní složku děje, který ve svém celku tvořil trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů podle státní zástupkyně propojení obviněného J. L. se spoluobviněným D. S. a J. Š. dává dostatečný podklad pro výrok o vině ve formě spolupachatelství, a to i za situace, když nebylo prokázáno, že by se obviněný J. L. nějak aktivně účastnil samotné výroby pervitinu a nezajišťoval ani surovinu pro jeho výrobu. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí zjistil, že dovolání obviněného J. L. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Formy pomoci uvádí trestní zákon pouze demonstrativně. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků, odstranění překážek apod., naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada, utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. (srov. k tomu i rozhodnutí pod č. 45/1963 Sb. rozh. tr.).

K námitce obviněného, že ve skutkové větě není vyjádřeno, jak měl být pervitin vyroben a v čem měla spočívat jeho činnost jako spolupachatele, je třeba především uvést, že Nejvyšší soud se v zásadě s touto námitkou ztotožňuje, neboť spolupachatelství obviněného J. L. a obviněného D. S. soud prvního stupně vyjádřil pouze množným číslem „ … vyrobili … “, když navíc pro charakteristiku jejich činnosti použil znak skutkové podstaty „vyrobí“, aniž by skutkově vyjádřil, jakým způsobem měl být pervitin vyroben. V této souvislosti musí Nejvyšší soud zdůraznit, že spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. předpokládá jednak spáchání trestného činu společným jednáním a taktéž i úmysl k tomu směřující. O společné jednání v tomto smyslu jde mimo jiné tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému provedení trestného činu, jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí pod č. 36/1973 a č. R 15/1967 Sb. rozh. tr.). V tomto případě jednotlivé složky společné trestné činnosti sice samy o sobě nenaplňují znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona (nebo alespoň ne všechny takové složky), ale ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona. Spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí však vždy naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. Ze skutkové věty výroku o vině v bodě 1. rozsudku soudu prvního stupně přitom z použití pojmu „vyrobili“ vyplývá, že každý z obou obviněných se měl svým jednáním bezprostředně podílet na výrobě pervitinu – metamfetaminu a tím měli společným jednáním naplnit skutkovou podstatu souzeného trestného činu, neboť ve shora uvedené skutkové větě není vyjádřeno jakékoli rozdělení jejich společné výrobní činnosti.

Soud prvního stupně pak ani v odůvodnění rozsudku nijak neupřesnil, jakým způsobem měli obvinění D. S. a J. L. vyrábět pervitin – metamfetamin, ani neuvedl v návaznosti na ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., v čem konkrétně mělo spočívat společné jednání obviněného J. L. a v čem případně i takové jednání spoluobviněného D. S., když pro jejich činnost soud použil sloveso v množném čísle „vyrobili“, z čehož lze usuzovat na to, že se měli oba jako spolupachatelé úmyslným společným jednáním bezprostředně podílet na výrobě pervitinu – metamfetaminu. Ve skutkové větě výroku o vině posuzovaným trestným činem by proto mělo být alespoň v obecné poloze především uvedeno, jakým procesem byla vyrobena příslušná omamná nebo psychotropní látka, popřípadě prekursor nebo jed.

Z provedených důkazů však lze vyvodit pouze to, že obviněný J. L. poté, co jeho družka I. L. odešla z bytu v ulici C. v H. v. S., který jí byl na základě nájemní smlouvy s vlastníkem bytu – obcí H. v. S. pronajat, vpustil po telefonické domluvě s J. Š. do tohoto bytu spoluobviněného D. S. se záměrem poskytnout mu prostory v bytě k tomu, aby spoluobviněný D. S. zde mohl vyrobit psychotropní látku pervitin – metamfetamin, přičemž tuto chemickou látku získal metodou syntézy z léku M. Ke stejnému závěru v podstatě podle shora citovaných rozhodnutí dospěl soud prvního stupně i odvolací soud, když oba vycházely z uvedených důkazů a žádné jiné konkrétní jednání obviněného J. L., kterým by se aktivně účastnil na vlastní výrobě pervitinu – metamfetaminu, neuvedly v odůvodnění svých rozhodnutí.

K takto zjištěným skutkovým okolnostem považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na to, že pomoc není součástí společného jednání, které tvoří objektivní stránku téže skutkové podstaty a které přímo směřuje k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost pachatele, které nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. O takové pomocné jednání šlo při poskytnutí prostor bytu obviněným J. L. k výrobě pervitinu – metamfetaminu, kterou sám bez jeho další účasti provedl spoluobviněný D. S. Poskytnutí prostor bytu k výrobě psychotropní látky nelze zahrnout do objektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., neboť je to jednání, které jen činnost pachatele usnadňuje. Obviněný J. L. tak záměrně usnadnil výrobu psychotropní látky tím, že poskytl prostor, v němž mohla proběhnout výroba provedená samostatně jinou osobou (pachatelem), a tak úmyslně podpořil činnost pachatele, aniž by se, byť byl v bytě přítomen, podílel na jednání přímo směřujícím k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Proto podle skutkových zjištění soudu prvního stupně potvrzených odvolacím soudem nespáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jak bylo vyjádřeno ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jeho jednání naplnilo jen zákonné znaky pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. V důsledku toho je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v návaznosti na důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., poněvadž výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Podle ustálené judikatury pomoc k trestnému činu vyžaduje vždy úmysl směřující k účasti ve formě pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, a z tohoto důvodu čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty. Proto takový úmysl, který zahrnuje i konkretizaci vyráběné psychotropní látky či osoby, která ji v poskytnutém bytě vyráběla, nemůže být okolností, jež by povýšila úmyslné jednání, které je svou povahou pouhou pomocí, na společné jednání ve smyslu spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Nemůže jí být ani skutečnost, že účastník podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. přijme za svou pomoc psychotropní látku získanou uvedenou trestnou činností, neboť prospěch z trestné činnosti není omezen jen na spolupachatele, ale mohou ho mít i účastníci, případně i další osoby podílející se na trestné činnosti v rámci trestné součinnosti (např. podílnici). Navíc pomocník zpravidla jedná i se záměrem, aby měl určitý prospěch z trestného činu spáchaného pachatelem (srov. k tomu i rozhodnutí pod č. 5/1993 Sb. rozh. tr.). Po subjektivní stránce totiž pomoc předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele.

V návaznosti na tyto závěry považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že pro účely posouzení trestnosti jednání obviněného J. L. jako pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů není podstatné, zda k předmětnému bytu, v němž byl vyráběn pervitin – metamfetamin, existoval v rozhodné době nájemní vztah obviněného či jeho družky. Rozhodující totiž je, že obviněný fakticky užíval byt z důvodu soužití s družkou I. L. a z tohoto důvodu mohl do bytu vpustit obviněného D. S. Obviněný se pak tohoto jednání dopustil se záměrem usnadnit spoluobviněnému D. S. výrobu pervitinu tím, že mu poskytne „bezpečné“ místo k jeho výrobě, a proto se úmyslně [§ 4 písm. a) tr. zák.] dopustil pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.

V další části pak Nejvyšší soud odůvodnil, jakými úvahami se řídil, když zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného J. L. uznal vinným pomocí podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.